Holandský spolupracovník cestovky zajišťující naše ubytování, se s námi rozloučil zvoláním: „Ahoj!“, ozvala se spontánní reakce a pak už tichá čtvrt rodinných domků Volendamu zůstala v dáli za námi. Autobus nás unášel jižním směrem.
Našim dalším cílem byla rodinná farma Alida Hoeve. Na malou farmu s několika staveními, u níž byl stožár s nizozemskou vlajkou, jsme dorazili jako první. Nebylo tam nic zajímavého – dokud jsme nevešli dovnitř. Podél 2 stěn regál s množstvím zrající Goudy a v rohu malý stolek na stupínku. Na ten vystoupila rázná selka v kroji a půvabnou češtinou nás seznámila s výrobou sýrů i jeho tam produkovanými druhy.
Pak otevřela dveře a před námi se objevila prodejna. Sýry, sýry a zase sýry. Pulty a regály a všude sýry! Balení jeden druh, tři druhy, pět nebo šest druhů, včetně kozí goudy, na první pohled rozlišeny barvou obalů. Dokonce i možnost ochutnávky. A samozřejmě čokolády a suvenýry. Situace v našich obchodech se sice v posledních letech zlepšila, ale na tohle opravdu nejsme zvyklí! Podívejte se na obrázek a posuďte sami.
Pak jsme přešli do nenápadného sousedního stavení, před nímž stál maxidřevák. „Švec prťavec“ na nás spustil holandsky, pak španělsky a po zjištění, že jsme Češi se chopil papíru a četl nám český výklad. Opět půvabnou češtinou. Seznámil nás s výrobou dřeváků i s jejich druhy. Ano, jsou různé druhy dřeváků. Jiné jsou dřeváky pro obyvatele obcí a jiné třeba pro sedláky, kteří se v měkkém terénu snadno boří a proto nosí široké dřeváky. A jsou dřeváky kupované a zdobené pro různé příležitosti. Viděli jsme i ukázku jejich výroby a měli možnost nákupu. A všude kolem nás byly dřeváky. Nalevo dřeváky, napravo a vzadu dřeváky, i ze stropu visely! Viz další 2 snímky.
Přiznám se – byl jsem dřevák a nekoupil jsem. Neměl bych je totiž kam nebo komu dát.
Po šokové terapii na Alida Hoeve s námi autobus uháněl do Amsterodamu.
