Každému z nás se někdy v noci něco zdá. Někomu často, někomu jen občas. Sny bývají velmi různé a páni vědci dovedou vysvětlit jejich vznik. Většinou.
Když se člověk během dne něčím intenzivně zabývá, jeho podvědomí na tom pak pracuje, i když spí. Pak se mu o tom zdá a někdy ve spánku najde řešení. To byl případ např. Einsteinovy teorie relativity, nebo Buddhy. Nábožensky založený člověk by řekl, že dotyčný byl osvícen. Nevěřící prostě řek- ne, že mu to došlo. Dalším podnětem snů může být silný zážitek, přání, obavy, starosti nebo mohou být vyvolány třeba stavem organismu – tedy nemocí nebo opojením. To jsou logická a pochopitelná vysvětlení.
Jsou ale i sny, nezapadající do žádné z uvedených možností vzniku a není mezi nimi a činností člověka, či jeho myšlenkami žádná souvislost. Někdy bývají tak bizarní, že si člověk říká: „Kde se to v té hlavě bere?“ a třeba si je pak dlouho pamatuje.
Před léty se mi několikrát zdálo, že létám. Bez letadla. Prostě jsem se nadechl, zadržel dech a vznášel jsem se. To by bylo levné cestování kdyby to tak šlo! To se nepovedlo
ani Ikarovi.
ani Ikarovi.
O pár let později mě ve snu zatkla italská policie, byla na mně nepříjemná a ani jsem se nedověděl důvod. Dodnes živě vidím jejich fešácké uniformy a je mi nepříjemné jejich jednání.
Poslední zajímavost se mi zdála v noci na dnešek. Spěchal jsem dlouhou chodbou a vtrhl jsem do posledních dveří vpravo. K mému překvapení tam byl nuzný kamrlík, který byl pří- bytkem herce Josefa Vinkláře. Omluvil jsem se mu za ten vpád, on v klidu omluvu přijal a pohotově mi nalil velkého panáka rumu. Podotýkám, že nejsem alkoholik.
Po takových snech aby člověk snad na toho panáka šel. Jenže ráno se to nehodí, na výklad podle snářů pramálo dám, jako předtucha se nedají logicky vysvětlit a tak zůstává jen
ta otázka: „Kde se to v té hlavě bere?“.
ta otázka: „Kde se to v té hlavě bere?“.
