Pátek třináctého – nešťastný to den (pro naše pověrčivé spoluobčany). Pojďte, nahlédněte do historie a čtěte proč tomu tak je.
Ve středověku byly mimo duchovních řádů i duchovní řády rytířské, jejichž úkolem v zájmu blaha křesťanů putujících do Palestiny bylo mj. „zemi svatou hájiti proti muhammedánům, cesty činiti bezpečné před loupežníky, chrániti putující do svaté země před bezprávím, poskytovati jim pohostinství a zvláště v čase nemoci prokazovati jim skutky tělesného milosrdenství“. K tomu účelu měl každý rytířský řád „trojí lid“: rytíře – tedy bojovníky, kněze pro duchovní činnost, a laiky, kteří se starali o chudé a nemocné a vykonávali práce nižšího druhu.
Rytířským řádem byl i řád templářů, který založil roku 1118 francouzský šlechtic, burgundský rytíř Hugo de Payens s několika dalšími. Byl nazván Řád Chudí rytíři Šalamounova chrámu (templum) a jeho členy mohli být pouze šlechtici. Podle odhadu v bojích ve Svaté zemi (Palestině) padlo asi 20 000 templářů. Jak uvádí historické prameny, řád templářů sehrál v církevním dějepisu velkou úlohu. Byl to řád úspěšný do té míry, že časem získal takový majetek a vliv, až se tím znelíbil francouzskému králi Filipu IV. Sličnému. Svou roli sehrálo i to, že se král cítil uražený nepřijetím do řádu, a že řádu dlužil nemalé peníze. Následek se dostavil. Král ho začal pronásledovat, jeho členy prohlašovat za kacíře a upalovat. Začátek jeho tažení proti řádu byl v pátek 13. října 1307. Příští rok to tedy bude již 700 let, co považujeme pátek 13. za nešťastný den. 15 000 templářů bylo souzeno a mučeno. Krutému mučení byl podroben a nakonec 18. 3. 1314 upálen i velmistr řádu Jakub de Molay, který před svou smrtí proklel papeže i krále.
A na závěr: Filip IV. Sličný měl ve světě zřejmě takový vliv, že si to s ním nechtěla rozházet ani mocná katolická církev a na všeobecném konciliu ve Vídni roku 1311 papež Klement V. řád zrušil „za příčinou zjednání míru mezi Stolicí apoštolskou a králem francouzským“.
