Ač nerad, musím si stěžovat. Jakmile si totiž sednu k počítači, někdo mi nenápadně postrkuje hodiny dopředu.
To není žádná legrace! Zapnu počítač, přihlásím se, otevřu internet a prohlédnu si pár adres. Opravdu jen pár, ačkoliv lístků s nimi mám plné 3 obálky (a netvrdím, že pár adres znamená dvě). Všude nakouknu na několik zajímavostí nebo novinek, jež upoutají moji pozornost, nad některými trochu zauvažuji, přečtu si nějaký ten článek (některé také chtějí popřemýšlet nebo seznámit se s reakcemi na ně) a už se svěže pouštím do blogování – jak vidíte, tak žádné zdržování.
Podívám se na některé oblíbené blogy – není jich moc, tak kolem deseti, málokdy víc, a na některých nechám komentář. Jen stručný, protože nemám ve zvyku moc se rozepisovat – ono to pak není čtivé. Pak otevřu můj blog, abych zjistil, jestli ho někdo omylem také nenavštívil, případně v něm nenechal pár řádků s názorem, na který bych měl reagovat.
Když se po chvíli podívám na hodiny, zjistím, že za tu chvilku je o několik hodin víc. To přece není možné, že by ten čas tak rychle ubíhal! Někdo mi určitě postrkuje hodiny dopředu – nejen nástěnné, ale všechny – i stolní, náramkové a dokonce i na monitoru u kterého sedím. Taková rošťárna! A tak si tedy stěžuji, abyste všichni věděli co se děje.
