Prožil jsem víkend, jakých je v roce málo a tak se pokusím podělit se s vámi o zážitky z něj.
Sobota – den plný kultury
Národní galerie vyhlásila sobotu dnem volného vstupu do všech jejích objektů. Využil jsem toho a vyrazil do centra Prahy za kulturou.
Na Staroměstském náměstí se to hemžilo turisty hovořícími různými jazyky, kteří právě shlédli odbíjení orloje. Vyhrávala tam dixilendová skupina, sluníčko krásně svítilo a byla tam nádherná pohoda.
Stálou výstavu krajinomalby 19. století v paláci Kinských jsem sice viděl už několikrát, ale s chutí jsem tam šel znovu. Jsou tam k vidění plátna slavných malířů a kdo má rád realistické malířství, najde tam krásné věci. Hned prvnímu sálu vévodí velký obraz Antonína Mánesa Krajina s Belvederem z roku 1816. Na jedné stěně jsou obrázky Norberta Grunda, reprodukce jehož „Procházky parkem“ mi zdobila obývák, dokud silně nevyšisovala. Na protilehlé visí obrázky Josefa Navrátila, který je i autorem krásné výzdoby stěn pražského Poštovního muzea v Nových mlýnech a zámku v Zákupech, jež se stal sídlem odstoupivšího císaře Ferdinanda V. – Dobrotivého. Hned v prvním sále tedy známá jména. Následují další mistři štěce – Bedřich Havránek s jeho rozměrnou kontrastní Podzimní krajinou u Štiřína a krajinou u Mělníka z roku 1868.
Dál pokračují Julius Mařák, náš nejslavnější impresionista Antonín Slavíček který se sám za impresionistu nepovažoval, František Kaván, Antonín Chittussi a malíř netradiční – Jakub Schikaneder. Netradiční proto, že na rozdíl od ostatních nemaloval prosluněné krásné obrazy, ale mlhavé, zadumané scény a je i autorem velkého obrazu mrtvoly na dvorku mezi pavlačovými domy (název je tuším Vražda, obraz jsem viděl na jeho souborné výstavě). Schikaneder se sám označil jako „malíř odvrácené strany“. Zastoupeni jsou i další malíři působící v 19. století.
Tramvají jsem přejel k Pražskému hradu, kde byla stejná pohoda jako na Staroměstském náměstí. Sluníčko svítilo na turisty fotící se s vojáky čestné stráže i s historickým automobilem, jež s nimi za tučný bakšiš podnikal projížďky městem a byl krásný výhled na stověžatou matičku Prahu. Moje kroky směřovaly k nové expozici barokního umění ve Schwarzenbergském paláci.
Už samotný krásně zrestaurovaný palác je zážitkem. Však si také nejeden turista se zájmem prohlížel stěny paláce i nádvoří plné sgrafitových psaníček a renesančních maleb. Taková paráda se jen tak někde nevidí!
Krásná je i výzdoba stropů některých místností. Palác je barokního umění plný až po střechu. I tady defilují jména slavných kumštýřů: sochařům védodí Matyáš Bernard Braun.
Z malířů jsou zastoupeni Petr Brandl, Karel Škréta, Jan Kupecký a je tu k vidění i další kolekce obrazů Norberta Grunda. Vystavený je i perfektní model hlavního oltáře klášterního chrámu cistericáků ve Zlaté Koruně, zhotovený Jakubem Eberlem v roce 1772. Z většiny oken je krásný výhled buď na Prahu nebo na opačné straně na Hradčanské náměstí.
Cesta domů vedla Nerudovou ulicí, hemžící se turisty. Kdyby tak její historické domy mohly vyprávět! Hlavně dům U dvou slunců, v němž Jan Neruda bydlel. Na Malostranském náměstí se chystalo vyzdvižení kopule na dům Malostranské besedy, ale to už přijížděla tramvaj, která mě odvážela zpět k domovu.
