To vážně vypadám tak staře?
Celkem spokojeně si užívám důchodu. Dožil jsem se ho a podle papírů na něj mám věk. Podle papírů!
Jak se říká, každý je tak starý, jak se cítí a já se cítím mladší. Asi je to na mně vidět. „Vy už jste v důchodu?“ zeptala se mě překvapeně před časem jedna žena. „Takovej mladej a už v důchodu!“ prohodila jindy jiná. „Nevypadáte na důchodce.“ řekla jiná, atd. atd… „Dvacet mi už není, už je mi jednadvacet, ale kvůli tomu přece nejsem starej!“ říkám si leckdy a na to, že se mi na skráních vyráží „mládí“ se neohlížím.
Jsou ale situace, kdy třeba v tramvaji neznámá mladičká dívčina nepozná mé mládí a pouští mě sednout. To jsou výjimky, a já s díky a s úsměvem odmítám. Jenže ono těch výjimek přibývá! Že by se lidem nějak zhoršoval zrak? Zrovna včera jsem spokojeně stál na stanici v centru Prahy. Při příjezdu tramvaje jsem si opět říkal, že je mi jednadvacet, v pohodě jsem nastoupil a vzápětí na to mladík osmahlé pleti sedící na nejbližší sedačce vyskočil jako čertík z krabičky a pouštěl mě sednout.
Tak si poslední dobou někdy říkám:
„Já se na to vykašlu! To vážně vypadám tak staře?“
To mi hlava nebere.
