Perly ve věžích.
Nevím od kdy se tyhle pozoruhodné vynálezy začaly šířit,
ale jsou to nepochybně ukázky lidského umu, jež dovedou
zpříjemnit život. Nejen turistům. Na mých cestách jsem se s
nimi setkal na různých místech a nemusel jsem ani jezdit
daleko. Jsou i v tuzemsku.
Nejbližší, aspoň pro mně, jsou v Praze. Snad nejznámější je
zvonkohra v Loretě, tedy kousek od Pražského hradu. Ta už
také něco pamatuje. Jejích 30 zvonků a zvonů ulitých v
Amsterodamu je z roku 1694. Hraje každou hodinu a poutá
pozornost množství turistů. Hrával na ni Karel Hašler.
Další pražská zvonohra je také na turisty hojně
navštěvovaném místě – v chrámu sv. Petra a Pavla na
Vyšehradě. V jeho věžích je celkem 20 zvonů (z toho 18
doplněno v roce 2001 zvonařstvím Perner). Tahle zvonohra je
sice ve věžích tak skrytá, že jsem ji vůbec nezahlédl, ale slyšet
je výborně. Od 11 hodin hraje každou hodinu, ve svátek jiné
melodie než ve všední dny.
Nejnovější pražskou zvonohru jsem navštívil před
nedávnem. Je v samém centru Prahy – v nejvyšším místě
přístupné gotické Jindřišské věže ve stejnojmenné ulici.
Dokonce k ní jede výtah! 10 zvonů z dílny zvonaře Petra
Manouška se ještě leskne novotou – a může hrát až 1152
melodií. V kavárně v nižším patře je zavěšený zvon Maria z
roku 1519. Tahle Maria má „v pase“ průměr 101 cm a váží 723
kg.
Další zvonkohru jsem viděl na věži krásné barokní radnice v
Českých Budějovicích. V roce 1995 tam bylo zavěšeno 18
zvonků ze zvonařské dílny Rudolfa Pernera. Každou hodinu
hrají 3 melodie. Celkem jich umí zahrát 40. Když jsem z
radnice v krásném letním dni slyšel „Když jsem já šel tou
putimskou branou“, byl to zážitek, který se mi zapsal do
paměti.
V Brně jsem viděl novodobou zvonohru na nádvoří
Špilberku. Jejích 15 zvonů bylo v roce 1990 ulito v dílně
Leticie Dytrychové v Brodku u Přerova. Tahle zvonohra umí
zahrát 32 melodií a hraje každou hodinu. Počkal jsem si a bylo
to krásné. Navzdory modernosti nebyla opomenuta výzdoba,
jejímž autorem je akad. sochař Otmar Oliva.
U našich západních sousedů – v Německu, jsem viděl tři
zvonkohry. Jedna je ve městě porcelánu – v Míšni. Na věži
Mariánského kostela (Frauenkirche) je zavěšena nejstarší a
dosud fungující porcelánová zvonkohra v Evropě. Jejích 37
zvonků z roku 1929 hraje šestkrát v denní době, pokaždé jinou
melodii. Hrající historický porcelán je rarita.
Druhá je ve snad nejnavštěvovanějším místě Německa – v
Zwingeru v Drážďanech. Na tamní Městský pavilon byla roku
1929 zavěšena zvonkohra s 25 zvonky z míšeňského
porcelánu. Ta vzala za své za války a po rekonstrukci v roce
1964 byla nahrazena novou se 40 zvonky. I vidět ji je zážitek.
Třetí jsem slyšel hrát z věže Nové radnice v Mnichově, kde
nejen oznamuje čas, ale doprovází i tamní orloj. Jejích 43
zvonů umí zahrát 26 melodií. Hraje denně v 11 hod., v poledne
a ve 21 hod. Od března do října i v 17 hodin.
Při cestě po Holandsku jsem měl dojem, že Holanďané jsou
na zvonkohry a zvonohry zatíženi. Hrají tam z kdejaké věže a
nemusí ani být kostelní, jako např. budova Váhy v Alkmaaru,
kde se vážily bochníky sýrů na tamní každopáteční sýrový trh
na náměstí.
I v bývalém Sovětském svazu jsem slyšel zvonohru. Asi
před 30 roky jsem při pobytu v Leningradu o půlnoci navštívil
Petropavlovskou pevnost, abych si poslechl, jak hrají zvony na
tamní skoro 300 let staré katedrále sv. Petra a Pavla. Bylo to
hraní poplatné době a režimu (hymna Sovětského svazu), ale i
to se počítá. V současnosti tam patrně dávno zní jiná melodie.
Nepochybuji o tom, že zvonkoher a zvonoher je mnohem
víc. Setkání s dalšími mě teprve čekají, takže se mám na svých
cestách na co těšit.
