aneb: Honí mě mlsná.
Nevím jak vám, ale mně se to čas od času stává navzdory tomu, že nejsem labužník a nejsem zmlsaný. Snad právě proto občas na nějaký pamlsek dostanu chuť.
Bývají to zajímavé situace, protože si dortíky, zákusky, rolády a podobné chuťovky nekupuji. Dostanu na něco chuť – ani sám nevím, na co konkrétně, prostě na něco dobrého. To pak chodím po bytě jako mlsný pes a říkám si: „Já chci do huby!“… „Co já bych si do tý huby dal?“. Chodím, přemýšlím, slídím a nakonec mě třeba napadne: „Už to mám! Kartáček!“. 
Kartáček ale mlsnou nevyžene a tak přijde na řadu reálnější řešení. Docela chutné je třeba vzít si pár hrozinek. Jsou krásně sladké. Nebo zralejší jablko, případně mandarinku nebo banán. Ovoce je nejen chutné, ale i zdravotně prospěšné. Když nic z toho není to pravé ořechové, odnesou to marmelády. Meruňková, jahodová nebo malinová.
Občas se stane, že mi návštěva, jakoby věděla že si pamlsky nekupuji, přinese čokoládu. Leckdy tu tabulku dám zase dál, jen málo jich sním, takže je to pro mně stále vzácné mlsání, po němž, popravdě řečeno, moc netoužím. Když mě ale honí mlsná, přijde „čekuláda“ vhod. Aspoň kousek. A nemusí ani být od Milky.
Tak jsem na sebe zase něco prozradil a jsem zvědav jak jste na tom vy. Pochlubte se!
