a jiné omyly
Člověk je někdy nepozorný, nebo spěchá, příp. je v prostředí rušícím vnímámí a dochází tak k omylům, někdy i zajímavým.
Přišel mi zájezdový kalendář cestovky, s níž jsem už několikrát byl ve světě. Letmo jsem jej prolistoval a jedna nabídka mě zaujala: ŠVÝCARSKO – DIABETES. Při pozornějším pročtení jsem zjistil, že nejde o diabetes čili cukrovku, ale Diablerets.
Jindy jsem si prohlížel hudební nabídku německého internetového obchodu. Do oka mi padlo cédéčko s mým oblíbeným jódlerem Franzlem Langem. Jmenovalo se Kameraden der Berge. Název jasný, ale pro ostatní údaje jsem raději zadal překlad Googlu. A najednou se cédéčko jmenovalo SOUDRUZI Z HOR. Safra to jsou věci! Jestli on tam ten král jódlerů nenajódloval nějaké častušky!
Když jsem zkoušel různé komunikační programy, nevyhnul jsem se ani české verzi QIPu, což je populární ruský kecálek, v němž jsem zkoušel hlavně ICQ. V jeho vizitce mám u svých údajů i fotku. Při poslechu hudby mi ve sluchátkách cinklo a na monitoru začal blikat symbol. „Copak a kdopak?“ řekl jsem si, otevřel novou zprávu a pak to přišlo. V ruštině tam stálo: „ZAJÍČKU MUJ, na tomhle snímku jsi ty i já. Pamatuješ se na mně?“ Na závěr byl jako symbol pusy velký otisk rtů. Ten snímek se ale pisatelce nepodařilo vložit. Takže už vím, že jsem ve třiašedesáti zajíček.
Před půl stoletím se mi dostala do rukou kniha o pražské zoologické zahradě. V kapitole o koních Převalského se zmiňovala o v té době mimořádném úspěchu pražské zoo – narození hříbat. Následovala věta, jež s přičiněním šotka dokazuje, že jediné písmeno může podstatně změnit význam slova: „Jsou to jediní živí PITOMCI koně Převalského, kteří se narodili v zajetí.“.
Při jedné z cest jsem v Plzni navštívil nádražní WC. Pootevřeným okénkem jsem v hluku nádraží slyšel hlášení nádražního rozhlasu, že na 1. kolej přijel rychlík z …. O okamžik později hlášení pokračovalo: „VŮL PRVNÍ TŘÍDY JE ZAŘAZEN V PŘEDNÍ ČÁSTI VLAKU“. Samozřejmě, že šlo o vůz první třídy.
