Vidí věci…
V každodenním životě člověk jde za svými starostmi a povinnostmi, vnímá cestu před sebou, aby do někoho nevrazil nebo do něčeho nešlápl a duchem je jinde – třeba u těch starostí.
Není marné občas si udělat pohodu a v klidu vyrazit do ulic. Jen tak na procházku a všímat si okolí. Koncem dubna jsem se tak prošel po Praze a viděl jsem věci, jež jinak unikají mé pozornosti. Bylo to příjemné.
Kolik lidí projde samým centrem Prahy, Václavským náměstím – a kolik si jich všimne, že ve spodní půli je dům nesoucí název U zlaté pšenice? Má číslo 16. V jeho přízemí je už léta Česká spořitelna – ale její předchůdkyní tam byla v minulosti vyhlášená Vašatova restaurace.
Proud lidí směřuje z Václavského náměstí Melantrichovou ulicí na Staroměstské náměstí. V místě, kde Melantrichova zatáčí stojí dům č. 13 a na jeho zdi nad hlavami lidí bysta a tabulka připomínají, že v jeho prostorách v 18. století žil hudební skladatel Josef Mysliveček.
Na Staroměstském náměstí je zajímavostí řada. Méně lidí však zajde kolem Týnského chrámu dozadu k Ungeltu. V Týnské ulici je rohový dům, na němž pamětní deska z roku 1870, barevně a ozdobně provedená, připomíná že se tam roku 1604 narodil velikán českých malířů Karel Škréta.
Koho na Uhelném trhu zláká nedaleká stavba gotického kostela sv. Martina, pamatující 12. století, půjde k němu Martinskou ulicí kolem paláce Platýz, na němž pamětní deska připomíná, že v době otce vlasti, Karla IV. – tedy ve 14. století, tenhle palác byl sídlem vévodů Burgundských. Na nároží nad hlavami procházejících je bysta připomínající, že v letech 1840 – 1846 v něm hrával Ferenc Liszt.
Kdo zamíří na tramvaj do Spálené ulice k obchodnímu domu (původně Máj, pak K Mart, poté Tesco, nyní My), bude tam poblíž rohového domu, na němž nad Raiffeisenbankou rozměrná pamětní deska s plastikou připomíná, že v něm žil a zemřel Jan Evangelista Purkyně.
Čí kroky směřují ze Staroměstského náměstí opačným směrem – Celetnou ulicí k Prašné bráně, nemůže v jejím sousedství minout secesní chloubu Prahy – Obecní dům. Na jeho nároží u Prašné brány rozměrná pamětní deska připomíná, že v jeho zdech byla v roce 1918 vyhlášena Československá republika.
Pak už zbývá snad jen dopřát si v krásném prostředí kavárny Obecního domu kafíčko, vtřebat při něm zážitky, zapřemýšlet, kolik zajímavostí člověk vidí není-li zaměstnán starostmi a povinnostmi a pouvažovat kam vyrazit příště. K vidění je toho mnohem víc, než jsem popsal.
