I mistr kuchař se někdy utne.
Na obědy jezdím do centra Prahy do osvědčené jídelny, v níž za dobrou cenu dostanu solidní porci kvalitního jídla. Nejsem fajnovka a v jídle nejsem vybíravý, nemám si tam tedy nač stěžovat.
Byl jsem tam i ve čtvrtek. Zjistil jsem, že v pátek bude na jídelníčku řízek. Ten už jsem dlouho nejedl a těšil jsem se tedy na něj. Pivo tam k němu sice nepodávají, ale nevadí.
V pátek se mi sliny sbíhaly už cestou do jídelny. Kuchtík mi dal obrřízek přes půl talíře, brambory a okurku. Bylo mi jasné, že je to řízek do tenka vyklepaný. Přisolil jsem si ho a pustil se do něj.
Lidi to byl zážitek! Ten řízek nejenže byl tučný, ale byl i plný šlach (česky řečeno flaks). Vybraný kousek! Kousal jsem, kousal, vyplivoval šlachy… Zkrátka snědl jsem ho jen kousek, takže podstatnou částí oběda byly brambory.
Ten kousek, co jsem snědl byl ale tak trvanlivý, že ho můj žaludek ne a ne strávit a tak jsem ani nevečeřel. V sobotu jsem nesnídal, k obědu a večeři jsem sice něco snědl, ale vyhledával jsem věci podporující trávení, protože žaludek byl stále zaměstnaný trávením řízku. Ten byl snad silonový!
Jak jsem psal, nejsem fajnšmekr, ale přesto mám gastronomický zážitek. Náramný. Až příště uvidím na jídelníčku řízek, budu asi váhat.
