Nebo možná poťouchlík.
Moderní technika dokáže hodně. Leckdy má schopnosti, o nichž nezasvěcený člověk neví nebo ani netuší.
Výtah v našem domě je sice už víc než třicetiletý, ale stále, s občasnými výpadky, slouží. O tom co dovede jsem se s překvapením přesvědčil před pár dny.
Při návratu domů jsem v přízemí zmáčkl tlačítko výtahu. Rozsvítila se červená světýlka, ale kabina v přízemí nebyla. Když jsem tlačítko pustil, světýlka zhasla a výtah se rozjel někam nahoru. V domnění, že ho někdo přivolal zlomek vteřiny přede mnou jsem čekal. Výtah se zastavil a byl klid. Nikdo nenastupoval ani nevystupoval. Znovu jsem zmáčkl tlačítko, kontrolka se rozsvítila a výtah se rozjel. Někam dolů. Tam se zastavil a byl zase klid. Po dalším zmáčknutí tlačítka se opět rozjel. Nevím kam, ale ke mně ne. Znovu jsem zmáčkl tlačítko, výtah se zase kamsi rozjel a já už jsem udiveně kroutil hlavou.
Vtom jsem slyšel kroky na schodišti. Dolů šel jeden z nájemníků. Otočil se ke mně a řka:
„Ten výtah je šílenej! Jezdí si kam chce! „
Bylo mi jasné, že se nesvezu. Řekl jsem si „Buď fit!“ a chutě jsem šlapal do předposledního patra po svých. Pohyb mi neuškodí.
Můj dojem byl, že ten náš obstarožní výtah je nadán schopností dělat si z lidí legraci. To je vlastnost, kterou jsem u něj nečekal.
