a proto piju.
Pít se dá ledacos. Někdo by řekl, že všechno co teče. To ale není můj případ. Pití některých nápojů by se v horku mohlo vymstít.
Důchodci mívají hluboko do kapsy a snaží se proto volit nejlevnější pití. Od jednoho z nich jsem slyšel názor, že vodovodní voda je kvalitní a po vyprchání chlorových bublinek se dá dobře pít. Vyzkoušel jsem. No, ona se sice pít dá – ale ta chuť!
Raději se napiji pramenité vody z Rajce. Má lepší chuť a při jejím pití se mi vybaví krásné televizní reklamy, jež ji před časem propagovaly.
Co nepiji, jsou tekutiny prodávané v plastových láhvích s nápisem pitná voda (např. v Tescu). Jsou sice levné, ale naprosto bez chuti. Nepiji ani Dobrou vodu. Dalším pitím, kterému se vyhýbám je Aquila. Ani nevím, jestli je to minerálka nebo čistá voda, ale stačí mi podívat se na láhve s ní, vybaví se mi ty vychrtlé holky co jí dělaly v televizi reklamu a jdu od ní. Děkuji nechci.
Mým oblíbeným místem jsou Mariánské Lázně. K nim patří minerálky, a na ty jsem si léta potrpěl. Všechno se mění – i situace na trhu a tak se přestaly prodávat. Aspoň v Praze. Když se rozšířila síť obchodů Žabka, mariánskolázeňské minerálky v ní byly – ale za přemrštěnou cenu, takže se bez nich obejdu.
Z karlovarských minerálek jsem pil Korunní. I u ní došlo ke změně, asi ji začali před časem čerpat z jiného pramene, takže i v nesycené byly malé bublinky, bylo to znát na chuti a proto jsem se s ní rozloučil. Magnesii bez blbinek – pardon, bez bublinek, zůstávám věrný.
Džusy mě nelákají a tak si na ně vzpomenu jen málokdy.
Šumáky jsou v dnešní době vzácné, letos jsem je tedy ještě nepil. Vím sice o jedné prodejně, v níž se prodávají, ale mám to z ruky a jejich cena už také není co bývala.
Čaj a kávu si sice dopřávám, ale to jsou nápoje povzbuzující a tedy podporující vylučování. Co se vyloučí, to je potřeba doplnit.
Před nedávnem jsem si po dlouhé době koupil coca-colu. Její chuť svádí k dalšímu a dalšímu pití. Nevím kolik je v ní povzbuzujících látek, ale je v ní nemálo látek, jež mi nechávají na zubech nepříjemný pocit, jakoby drsný povlak a proto se bez ní zase obejdu.
Takže závěr: žízeň mi hasí Rajec a nesycená Magnesie. Občas i vodovodní voda s přídavkem sirupu z černého rybízu. K masitému jídlu se nehodí snad nic jiného než výčepní (tedy slabé) pivo. Jiný alkohol pít v letních vedrech je rizikové.
