Přebarveno.
Sám si vařím, sám si peru… Tedy – ono to není tak docela pravda. Na obědy jezdím do jídelny a snídaně a večeře vždycky nějak spytlíkuji, takže vařím jenom minimálně. To praní ale pravda je. Už dlouho.
V minulosti jsem nosíval prádlo do prádelny, a když tam kvalita ceny vzrostla natolik, že za vyprání chtěli přes tři stovky, přestal jsem. Pořídil jsem si malou pračku a později za peníze získané účastí ve sčítání obyvatel novou – automatickou. Praní pro mně tedy je v pohodě.
Strčím prádlo do mašiny, nasypu prášek a po zapnutí třeba bloguji. Po čase vyndavám prádlo i vyždímané. Pohoda. Protože jsem chlap, nedělám s ním žádné cavyky – peru společně barevné i bílé. Jen na nové věci si dávám pozor, protože vím, že některé dlouho pouští barvu. Ty tedy raději peru zvlášť, v ruce. I tak nejsem in, protože jasně bílá barva, třeba nátělníků, která je teď v módě, kamsi zmizela. Nevadí. Aspoň mně.
Člověk je tvor nejen spěchající, ale i zapomnětlivý a tak jsem při posledním praní dal všechno do pračky a zapnul. Nevzpomněl jsem si, že černé věci, které tam přidávám, jsou nové. A výsledek se dostavil.
Všechno, včetně bílých nátělníků, mám přebarveno do elegantní šedé barvy. Úplně zadarmo. 
Šedá šedější – prádlo čistější.
