Den první.
V Brně jsem v minulosti sice dvakrát byl, pokaždé za něčím, a jen na skok, město jsem tak nepoznal. Letos jsem si řekl „Teď!“ a jel jsem to třistapadesátitisícové město na území někdejší Velkomoravské říše poznávat.
V první řadě jsem se tam chtěl zorientovat. Po vystoupení z autobusu mě lákalo podívat se po okolí autobusového nádraží. Toulka mě přivedla k historické budově Mahenova divadla. Tam jsem se zastavil. Ta historická budova je nejen krásná, ale zapsala se i do historie techniky. 14. listopadu 1882 byla totiž jako první divadlo v Evropě osvětlena elektrickými žárovkami.
Pokračoval jsem Kobližnou ulicí, kde moji pozornost upoutal Schrattenbachův palác, v němž je dnes knihovna. Pamětní deska na něm připomíná, že v něm na přelomu let 1767 – 8 bydlel velikán hudby W. A. Mozart.
Odtamtud nebylo daleko na Náměstí svobody – někdejší Dolní rynek s morovým sloupem a zajímavým domem pánů z Lipé. K mému překvapení je v něm obchodní dům, dokonce s terasou v nejvyšším patře.
Zelný trh mi z minulosti uvízl v paměti. Dnešní trh na něm je plný krásného ovoce a zeleniny a lemován zaparkovanými auty. Z výšky na to shlíží vysoká věž nedaleké Staré radnice, nejstarší brněnské světské stavby (ze 14. stol.), jejíž budova je v rekonstrukci.
Sousední Kapucínské náměstí bylo podle mé paměti ta léta beze změn.
Od blízkého Hlavního nádraží jsem zašel do Kopečné ulice, v níž za první republiky bydlel můj dědeček a pak jsem vyšlapal do strmého svahu k Petrovu. Obešel jsem tu brněnskou dominantu kolem dokola. Měl jsem stísněný dojem vida jak málo místa je kolem něj, ale dýchly na mě věky. Těmi místy chodila přemyslovská knížata a už v 11. století tam stál chrám.
Další toulky Brnem mě přivedly k minoritskému kostelu sv. Janů s loretou. Pamatuje 13. století.
Na Jakubském náměstí jsem si u 92 metrů vysokého kostela sv. Jakuba ze 14. století připadal jako mraveneček.
Potíže jsem měl s nalezením Zemského domu. Ten název lidem nic neříkal. Nakonec to vyřešila mladičká pracovnice informačního kiosku řka, že to je Nová radnice na Dominikánském náměstí.
V blízkosti – v Dominikánské ulici je pozornost nepoutající středověký dům pánů z Kunštátu dnes používaný k výstavním účelům. Mně se zapsal do paměti, když jsem před lety na jeho nádvoří viděl Tatru 87 Hanzelky a Zikmunda.
A ta Nová radnice – to je stavba pozoruhodná. Parádní středověká stavba přestavěná v 18. století. Původně budova dominikánkého kláštera po staletí slouží pro honosnou reprezentaci. Dnes je v ní magistrát Brna. Když člověk vidí to prostředí, říká si: „Jo tam se to úřaduje!“. Ale on je všude chleba o dvou kůrkách. Mrkněte se na snímky.
Na závěr jsem vyšlapal kopec ke druhé brněnské dominantě – Špilberku. Prohlédl jsem si ho zvenčí a při koštování místního piva vychutnal hru tamní moderní zvonohry.
