Dostal jsem nadílku. Od čerta…
Při večeři se mi odporoučela korunka na zubu vpravo. „To mi byl čert dlužnej!“ prohodil jsem. On to asi věděl a o chvíli později mi přidal – vypadla mi velká plomba vlevo. Co jsem v tu chvíli řekl raději nebudu citovat… Mám teď dva vykotlané zuby a jídlo opatrně koušu jen několika předními zuby mezi nimi. Aby toho bylo ještě víc, v noci v plné parádě propuklo a co chvíli mě budilo nachlazení, o němž jsem ani nevěděl, že ho mám. „Tolik jsem snad nezlobil, abych si toho tolik zasloužil.“ říkám si, ale co naplat – mám to a nemám z tohohle vlastnictví žádnou radost.
K zubařce nastydlý nemohu jít, vyhřívám tedy nachlazení, jím jako hlodavec a mám obavu aby to až k ní přijdu neřešila kleštěmi. To už bych měl zuby jako noty na buben.
Taková je tedy ta moje čertovská nadílka.
