Když jsem ho včera navštívil, měl doma všechno snědeno. Vyrazil jsem tedy na větší nákup. Ten měl i při výběru levnějších věcí svou finanční náročnost. Po návratu jsem si všiml, že mu na stole leží recept. Šel jsem tedy do lékárny. Ani zdraví není zadarmo a tak tam také chtěli peníze. Stařečkovi se podařilo rozšlápnout nabíječku k jeho mobilu a tak jsem do mrazivých pražských ulic vyrazil potřetí, abych sehnal novou.
Když to všechno bylo pohromadě, došlo na peníze. Zaplatil mi a konstatoval: „Tak a jsem zase bez peněz. „. „Jo dědečku, peníze jsou kulatý a snadno se rozkutálí.“ řekl jsem a on reagoval: „Moc snadno. Měli by je dělat šišatý!“.
To je nápad! Šišaté peníze – to tu ještě nebylo! Nebo hranaté? Ať tak nebo tak, nejsem si jistý, jestli by se od nás méně kutálely.
