Všechno se mění – i situace na čajovém trhu v tuzemsku, které není pro čaj zemí zaslíbenou. Tak se ke mně začaly dostávat čaje staré a zvětralé. Skoro dva roky starý čaj sice třeba ještě je ve spotřební lhůtě a má ještě jakousi zbytkovou vůni, ale o osvěžujícím účinku si mohu nechat zdát.
I v čajovnách a specializovaných obchodech s čajem čaj stárne. V tom množství, jež tam mají není možné uhlídat jeho čerstvost a oni se také ani nesnaží uvádět datum sklizně nebo balení. I kdyby si na to vytvořili nějaký systém, co potom se starým čajem? Přece ho nevyhodí – to ho raději prodají za nesníženou cenu. Když jsem se při koupi ptal na datum sklizně (půl roku po sklizni už má totiž čaj podstatně slabší účinek), dostával jsem odpovědi tipu: „V úterý jsme ho dostali.“. Po konstatování, že mě nezajímá, kdy ho dostali, ale kdy byl sklizený, nebo aspoň datum balení mi odpovídali, že to neví, že by datum možná bylo na bedně ve sklepě. Tak se obchoduje se starým, zvětralým a přitom drahým čajem. Když jsem si přinesl sypaný čaj, doma otevřel sáček s ním a místo vůně čaje cítil vůni hmoty toho sáčku, bylo to jasné. Opakovaně se mi také stalo, že mi jako Darjeeling, který jsem dobře znal, prodali něco jiného.
Trvající nespokojenost mě dovedla k odklonu od čaje. Dodnes si sice dám při snídani sklenici zeleného čaje a občas, během dne i černý, ale pro povzbuzení piji kávu.
