Armstrong mi spravil náladu

Je to sympaťák i po létech.

K večeru jsem měl nevalnou náladu. Připravil jsem
si studenou večeři a sedl s ní do křesla proti televizi.
Tu jsem zapnul a bez zájmu projížděl kanálový volič.

Nezajímá, nezajímá, nezajímá…Stop! Zpátky!
Tohle je přece chraplavý hlas Louise Armstronga!
Vrátil jsem se tedy o jednu pozici zpátky, na 16. místo.
Co je to za televizi? Nějaké Kino Svět – to jsem ani
nevěděl, že ho tu mám. Právě vysílala záběry z
návštěvy Louise Armstronga v Praze v březnu 1965.

To už je památné. 48 let! Záběry sice černobílé, ale
Armstrong – ta černošská džezová hvězda v oblasti
zpěvu a hry na trubku, se na nich pohybuje jako živý –
spokojený a usměvavý. Ačkoliv byl světovou
hvězdou, nezapomněl se uklonit.

Sledoval jsem program a nálada se mi zlepšovala.
Armstrong měl silně chraplavý hlas. Někdo jiný by si
netroufl s takovým hlasem zpívat nebo by neuspěl, ale
on prorazil a stal se světoznámý. Kdysi mu nějaký
lékař nabídl vyléčení, ale on odmítl, protože tím
hlasem byl už známý. Současně jsem si říkal, jakou
vymožeností je technika, díky jíž jsem jako živého
viděl Armstronga, který zemřel před 41 roky.

Pro mladší připojuji odkaz na informace o
Armstrongovi.

Pro všechny aspoň jeho nahrávku Hello Dolly.