Za ta léta co jezdím jsem se setkal už s celou řadou
průvodců. Na některé si vzpomínám.
Asi v půli 70. let čedokácký zájezd na východní
Slovensko vedl stařičký děda – vysloužilý učitel
dějepisu a zeměpisu. Byl nejen pohodový, ale o
projížděných a navštívených místech věděl kdeco.
Přímo vzor průvodců.
Pozdější obdobný zájezd na Slovensko vedl také
průvodce v letech. Pochlubil se, že provádí už dlouho
a že v karotéce s informacemi má 2 000 popsaných
lístků (počítače v té době ještě nebyly). Kdesi cestou
nás informoval o míjeném objektu a účastník sedící v
jeho blízkosti jej upozornil, že se mýlí. „To je jedno,
oni to neznají.“ odpověděl mu a zapomněl, že má
zapnutý mikrofon. S řidičem autobusu si nerozuměl,
ale když přišli na společnou neplechu vůči účastníkům
zájezdu, pohotově se shodli.
Když se po revoluci uvolnily poměry a bylo možné
volně cestovat, vyrazil jsem s cestovkou na víkend do
Vídně. Mladá průvodkyně renomované soukromé
cestovky nás u nejstaršího kostela seznámila s jeho
historií a vedla nás k jeho vchodu. Marně – bylo
zamknuto. „Jo ahá, oni mají dnes zavřeno.“
konstatovala.
Při dalším zájezdu jsem měl dojem, že průvodkyně,
v možná už důchodovém věku, jela na zájezd kvůli
sobě a turisty měla s sebou jako věcné břemeno a po
Mnichově nás vodila podle mapy.
Při tuším loňském zájezdu do Brd jiná průvodkyně
„zpestřovala“ turistické zážitky tím, že se ochotně
hádala pro kdeco.
Víkendový zájezd do Němec vedl sice znalý
průvodce, ale jinak poněkud přiotrávený důchodce,
vedený asi snahou přivydělat si nějakou korunu a mít
už tu nudu za sebou.
Při předloňském výletu na vánoční trhy do Vídně
zájezdu šéfovala dáma v letech. Ochotná a velmi dobře
informovaná – ale když měla řešit nezvyklou situaci,
bylo to s její aktivní myšlenkovou činností vlivem
pokročilého věku slabší.
Loňský zájezd do Salzburgu vedla starší žena –
opět perfektní průvodkyně nejen velmi dobře znalá
historie a míst, ale i ochotná a příjemná. Takových
jsem při zájezdech zažil víc a řekl bych, že převažují.
To je dobře. S takovými se dobře cestuje.