Jsou v parcích v blízkosti mého pražského bydliště, ale i na nejrůznějších jiných místech. V minulosti si je lidé vysazovali u chalup a dožívali se požehnaného věku. Lidé i lípy. Když jsem před lety několikrát navštívil Kryštofovo údolí u Liberce, rostly tam dvě ohromné letité lípy u kostela. Dožívají se prý až 1000 let.
Vůni lipových květů jsem cítil i v samém centru Prahy – na Václavském náměstí. Byl jeden rok, kdy jsem v době jejich květu byl v Mariánských Lázních a tam jsem chodil a čichal jako Alík, abych se nabažil té krásné vůně. Jindy jsem odjížděl do Budapešti. Byl jsem tak unavený, že bych byl nejraději cestu zrušil. Tam jsem ale byl ubytován ve vilové čtvrti v níž byly košaté kvetoucí lípy. Když jsem ucítil vůni jejich květů, zapomněl jsem na únavu a bylo mi dobře.
Botanici rozlišují dva druhy lípy. Lípu velkolistou, jež kvete v druhé polovině června a lípu srdčitou, jež kvete v červenci.
Ať je to ten druh nebo ten, květy obou voní stejně krásně. Je to nejkrásnější vůně, jakou znám. V minulosti jsem si říkal, že je škoda, že se nedá nakonzervovat. Ono to ale jde! V roce 1995 jsem si koupil malou skleničku lipového šamponu na vlasy, výrobek Alpy Velké Meziříčí. Nespotřeboval jsem ji celou, zbytek jsem si nechal právě kvůli vůni. Voněl řadu let.
Myslím, že vím, proč je lípa naším národním stromem.
