společnosti a stálo to za to. Byla zaměřena na historii
gramofonu a gramofonových desek. Měla název jako
tenhle článek.
Přednášející se dostavil obtěžkán objemnou taškou
skrývající gramofon na kliku a v druhé tašce nesl stařičké
desky. Byl to fanda gramofonů a věděl o jejich vývoji
kdeco. Navíc s sebou přivedl kamaráda, který věděl kdeco
o gramodeskách.
O bohaté informace tedy bylo postaráno a byly navíc
doplněny promítáním historických obrázků, takže jsem
viděl i Edisona a jeho fonograf.
Byl jsem překvapený, kolik stařičkých desek s sebou
přinesli účastníci. Desky z mládí, desky po rodičích a
prarodičích – lahůdkou byla jednostranně nahraná deska z
roku 1900 a další, jen o rok mladší. Snad ani výrobci
nečekali, že ty desky budou poslouchané ještě po víc než
sto letech. Desky z doby první republiky s tehdy
populárními nahrávkami i desky z doby 2. světové války.
Další raritou byla válečná deska s nahrávkou Louise
Armstronga nouzově vyrobená z rentgenového snímku a z
těch novějších deska se Spejblem a Hurvínkem nahraná
ještě profesorem Skupou.
Nejen desky a stařičký gramofon ale byly zajímavé. I
gramofonové jehly. V minulosti se totiž vyráběly nejen z
kovu, ale i ze dřeva. Pár ukázek tak bylo přehráno s jehlou
z bambusu. Fungovala překvapivě dobře.
Byla to zajímavá schůze s živým zájmem účastníků a já
budu nějaký čas zase mít na co vzpomínat.
Abyste se také pokochali zařazuji známou písničku.
Jaromír Vejvoda ji složil roku 1927 na Zbraslavi kde žil a je
známá jako Škoda lásky. Rozeběhla se do světa a hráli ji
pod různými názvy a v různých úpravách. V německých
zemích to byla Böhmische Polka (čili česká polka) nebo
Rosamunde, v Americe Vyvalte sudy.
Tady je Škoda lásky čili Rosamunde z roku 1949.
A tady Škoda lásky jako Beer Barrel Polka z r. 1939.
