probudil, zjistil jsem, že už teče. Spokojeně jsem si šel
uvařit kávu a pak to přišlo.
V kuchyňce mi to čvachtalo pod nohama. „Soused
nahoře zapomněl zavřít vodu“ napadlo mě a koukal jsem
na strop a stěny. Byly ale suché a pořád jsem slyšel
zlověstné tiché kap, kap…
Hledal jsem dál a zjistil jsem, že příčina je u mně.
Vodovodní kohoutek mi hodně dlouho špatně těsnil v
místě připojení baterie k potrubí. Voda trochu kapala.
„Kvůli tomu nebudu volat instalatéra“ říkal jsem si a stavěl
jsem pod něj kalíšek od jogurtu. Ten se za 14 dní naplnil,
vodu z něj jsem vylil a hotovo.
V noci na sobotu si ale voda prorazila cestu a začala
kapat intenzivně. Kalíšek přetekl a po stole voda tekla na
podlahu. Zaplavila podlahu v kuchyňce a razila si cestu do
obýváku, kde už byla zmáčená skoro polovina koberce.
Zavřel jsem přívod studené vody a urychleně likvidoval potopu
za rozčileného povykování papouška, jemuž se nelíbilo, že
ho ruším ve spaní. Co se líbilo mně bylo, že voda
neprosákla ke spodnímu sousedovi, který je černou ovcí
domu a jehož nemám ani trochu rád. Přivolaný synovec,
kterého jsem předčasně vzbudil, mi pomohl přemístit
peřiňák a pak přišlo na řadu etaviro, jímž dodnes suším
koberec.
Instalatér, jemuž jsem volal, mohl přijít nejdřív ve
středu. Včera skutečně přišel a za necelou půlhodinu a 600
korun závadu odstranil. Dnes už tedy jde jen o vysušení
koberce.
Tuhle skoroadventní příhodu si budu dlouho
pamatovat.
