Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Michal Viewegh: Můj život po životě

0
Přečetl jsem.

Mám mezi příbuznými jednoho, který rád čte knihy
Michala Viewegha. O Vánocích mu tedy zpravidla dávám
nějakou kníhu od něj. Letos jsem pro něj koupil knížku
uvedenou v nadpisu. Při řeči jsem se ale dověděl, že už ji
má i s podpisem autora. Pro něj potěšení pro mně nemilá
zpráva. Tenhle dárek tedy skončí v mé knihovně.

Nahlédl jsem do té nevelké knížky o 146 stranách,
zvědavost mi nedala a začal jsem číst.

Autor loni 8. prosince večer měl potíže svědčící o
infarktu. Požádal souseda o hlídání dětí, přivolal si sanitku
a dokonce do ní ještě došel. Pak začal boj o jeho život.
Zdravotníci totiž upřesnili diagnozu na prasklou srdeční
aortu. Tu nepřežije 9 z 10 postižených. Jeho srdce se
nevzchopilo ani po půlhodinové resuscitaci. Navzdory
beznadějnosti se lékař v nemocnici rozhodl pro operaci.

Podařil se zázrak a autorův život byl zachráněn. Mimo
samozřejmých fyzických následků ale příhoda nechala
duševní následek – těžké poškození krátkodobé paměti. V
současnosti nejčtenější český spisovatel tak byl
dlouhodobě vyřazen z běžného života. Místo radosti, že
přežil je duševně zlomený a pronásledován depresemi a
myšlenkami na sebevraždu. Nepomáhá léčení, nepomáhá
ani podpora ze strany všech přátel a množství mailů od
jeho příznivců.

Časem se z deníku dcery dověděl, že byl přes hodinu
ve stavu klinické smrti a při setkání s lékařem, který ho
operoval i průběh operace. Ke zlepšení jeho duševního
stavu nic nepomáhá. Navíc má existenční potíže. Když
nepíše, nemá příjem a pronásleduje ho starost o peníze na
běžné výdaje i hypotéku na dům, ačkoliv zrušil eurový účet
a prodal jedno auto.

Já říkám, že žádný mrak není na obloze věčně. I u něj
po půlroce došlo ke známce zlepšení, když po vypletí
skalky zjistil, že ho uspokojuje jednoduchá činnost s rychle
viditelným dobrým výsledkem.

On, spisovatel zvyklý psát si deník, se rozhodl vydat
svůj deník z dosavadní poslední etapy jeho života a tak
vznikla jeho 26. kniha.

Je to kniha smutná. Nedokázal jsem ji číst soustavně.
Četl jsem ji po chvilkách a po kouscích. Nedokázal jsem ji
ale ani odložit. Je to svědectví o tom, že zázraky se dějí
(ačkoliv na ně nevěřím) a o tom, jak zásadně se může
změnit život člověka.