To jsem prosím já.
Nevím jak vám, ale mně loupáčky od malička chutnají.
Navzdory tomu, že se už hodně dlouho neloupou. Když jdu
nakupovat do Pennymarketu, koupím si jeden a ten cestou
domů s chutí smlsnu.
Když se objevila reklama na Pennykartu, váhal jsem,
protože jsem v obchodě neviděl nic aby se mi vyplatila.
„Co není teď, může být zítra“ řekl jsem si a kartu jsem si
pořídil. K mé radosti vzápětí byly pro držitele karty levnější
loupáčky. O dvě koruny. S chutí jsem toho využil. Koupil
jsem si jeden na cestu a deset domů. Při dalším nákupu
jsem zjistil, že sleva ještě trvá a tak jsem s loupáčky znovu
zakřečkoval.
Nehodlám sice dělat loupáčkové hody, ale loupáčky si
vychutnám. Jak píšu na začátku, jsem loupáčkožrout.
