Bližší jsem zjistil na internetu a řekl jsem si, že si to
nenechám ujít.
http://www.praha19.cz/info/info.php?entry_id=1400148854
V sobotu jsem koupil sáček piškotů a vyrazil na sever
Prahy. Tamní místní autobus jezdí o víkendu jednou za
hodinu a tak jsem tam přijel v době, kdy už mělo být po
zahájení.
Mělo, ale nebylo. Den byl jako malovaný, hodně lidí
vyrazilo na víkend a návštěvníků akce tedy přibývalo
pomalu. Pořadatelé proto zahájení odložili. Centrální park
ve Kbelech je sice moderní, ale hezký. Mimo stánků
městské části Praha 19 tam byla řada stánků s občerstvením
a chovatelskými potřebami a nechyběly samozřejmě stánky
avizovaných útulků a odchytové služby.
Vyzařoval z toho všeho klídek a pohoda a myslím, že i
pro pracovníky Úřadu městské části Praha 19 fungující jako
pořadatelé to bylo příjemné zpestření.
Program sice ještě nezačal, ale neformální soutěže už
běžely. Byly to třeba discipliny základní poslušnosti nebo
aport. Byly tam ale i discipliny náročné – např. vrtění
ocáskem a pusa páníčkovi. 🙂 Koupil jsem si zmrzlinu,
procházel parkem a pozoroval. Většina psů, jež jsem tam
viděl byli psi pro potěšení, tedy necvičení a nezvyklí na
takové prostředí a podle toho vypadaly jejich soutěžní
výkony, což neubíralo na dobré náladě. Areálem procházeli
pracovníci útulků vedoucí na vodítku hafíky s nápisem
Hledám nový domov. U stromu byl „zaparkovaný“ poník –
a dověděl jsem se, že je to vodící poník.
Čas pokročil, sluníčko hřálo čím dál víc a kapela
Holokrci vyhrávala sice dobře, ale na můj vkus příliš hlasitě.
Byl bych rád viděl obě umísťovací akce psů z útulků, které
měla odpoledne moderovat Banánová rybička – pardon,
Halina Pawlovská, ale pro horko a hluk jsem se dal na
ústup. Jen jsem si přitom říkal, jak ten rambajs asi snáší ti
psi, když mají sluch čtyřikrát citlivější než lidé. Zdálo se ale,
že jim nevadil.
Do oficiálního programu jsem tam sice nevydržel, ale i
tak to pro mně byl docela hezký zážitek.
