Bylo tam hezky.
Poděbrady jsem navštívil naposledy před sedmi roky. Letos na jaře tam proběhly akce k 550. výročí snahy krále Jiřího o vytvoření Evropského svazu mírových národů. Těch jsem se nezúčastnil, ale chtěl jsem vidět novou podobu jeho památníku v tamním zámku.
Pohodlný rychlík mě tam z Prahy dovezl za padesát minut. Na nádraží je stále uzavřená resturace a tak jsem si v hale dal kafíčko z tamního automatu. S jeho kalíškem jsem vyšel ven a zjistil, že ulice u nádraží je v rekonstrukci.
Centrální lázeňský park za ní je tradičně krásně upravený a pokud jsem se odreagoval od hluku blízkých strojů, byla v něm i pohoda.
Pomalu jsem ho procházel a viděl jsem, že pohodu mají i návštěvníci hovící si v zahrádkách kaváren. Vzpomínky mě provázely a tak jsem se zastavil u lázeňského domu Libenský. Z jeho terasy jsem si vyfotil letošní podobu květinových hodin. Jsou symbolem těchhle lázní a kdekdo se u nich zastaví nebo fotí.
O kousek dál jsem nemohl vynechat vzpomínkové posezení v příjemné kavárně Viola.
Za rohem jsou u ní centrální lázně, k nimž mě lákala další vzpomínka. Letos je tam změna: v jejich chodbě je soukromá expozice historie tamního lázeňství. Muzeem bych to nenazval. Jde o řadu historických vitrin s exponáty o tamním lázeňství. Na své si tam přijdou hlavně milovníci lázeňské keramiky.
Pomalu, beze spěchu jsem pokračoval k náměstí. Nešel jsem přímo do zámku. Obešel jsem ho po nábřeží a vyfotil.
Městem jsem se vrátil, u vchodu vyfotil památník mírové snahy krále Jiřího a pak teprve jsem šel dovnitř.
První a největší místnost památníku je v bývalé kapli. V češtině a angličtině seznamuje s životem krále Jiřího. Vystavena je řada historických exponátů, včetně faksimilí několika knih z 15. století. Na obrázku je faksimile rodové bible.
Na dalším je rodokmen.
V průčelí je na podstavci kopie jezdeckého pomníku krále Jiřího, jehož originál stojí od roku 1896 na náměstí. Vedou k ní schůdky a ochoz, takže si ji návštěvník může prohlédnout zblízka, lépe než originál venku.
Druhá místnost je věnována autorovi pomníku a ve třetí, ve sklepení, jsou nejstarší archeologické nálezy – a příjemně chladno.
Na nádvoří bylo v roce 2009 založeno rosárium, v němž vysazují růže významní umělci – a je tam i růže od kardinála Vlka a Karla Schwarzenberga. Hezká novodobá tradice.
Sluníčko hřálo přímo ukázkově a tak jsem si zašel na náměstí na pivo. Posadil jsem se na zahrádce restaurace a pozoroval „cvrkot“ okolo. Bylo tam množství lidí, které bych tipoval na nedělní odpoledne (ale byl čtvrtek) a na výpadovce procházející náměstím byl čilý provoz. Nebyl to lázeňský klid, ale pohoda přecejen byla. Když přijelo auto od Country radia a začala příprava na jejich akci, raději jsem zvedl kotvu. To už by na mně bylo moc hluku.
Vědel jsem, že v Poděbradech je někde novodobá atrakce – trpaslík, ale nevěděl jsem kde. Cestou zpátky jsem viděl rodiče s předškolními dětmi jdoucí do parku za květinové hodiny. Následoval jsem je a přivedli mě k němu.
To je on.
Asi půlmetrová soška u mochomůrky, obehnaná plůtkem. Chvíle čekání a pak to přišlo. V celou hodinu dal „trpajzlík“ mochomůrce kladivem takovou ránu, až se sám zatřásl. Je to zajímavá podívaná pro malé děti.
Čas pokročil a tak jsem se s kornoutem zmrzliny, která je tam levnější než v Praze, loudal k nádraží. Obloha se mezitím zatáhla, ale nesprchlo a tak se mi vydařil další výlet.
