vinobraní jsem nikdy nenavštívil. Teď se mi dostal do rukou
soupis pražských vinobraní a tak jsem si řekl, že se aspoň
na některá podívám.
První bylo v čtvrtek jedenáctého u Tesco Eden ve
Vršovicích. Začátek jsem nestihl, přišel jsem asi o čtvrt
hodiny později. Na nádvoří byla řada stánků soukromých
vinařů – možná deset, pod slunečníky stolky u nichž bylo
možné ochutnávat a u výlohy pódium s komentátorem.
Žádné davy návštěvníků a žádné veselí. Běžná prodejní
akce ve stylu trhů. Takhle jsem si vinobraní nepředstavoval.
Druhé bylo v pátek dvanáctého na Náměstí Jiřího z
Poděbrad. Měl jsem radost, že stihnu začátek. Z metra jsem
vystupoval přesně v poledne. S úderem dvanácté začalo ale
jen odbíjení věžních hodin. Vinobraní se o začátku ještě
zdálo. Stánků hodně, řada soukromých vinařů už
připravená, ale většina se teprve chystala a připravovalo se i
vybavení velkého pódia. Čtvrt hodiny jsem se toulal mezi
množstvím stánků, jež slibovaly velkou akci a pak jsem
zklamaně odcházel s poznámkou: „Ti budou rádi když
stihnou začít v jednu“.
Třetí bylo v sobotu třináctého na vinici sv. Kláry v
sousedství Trojského zámku a blízkosti pražské zoo. Z
autobusu linky 112 jedoucího od stanice metra Nádraží
Holešovice jsem vystoupil ve stanici Kovárna a byl jsem u
dolního konce vinice.
Zaplatil jsem seniorské vstupné 50 Kč a začal stoupat
světle vydlážděnou a čistou viniční cestou. V první zatáčce
byl strom vůní. Viselo na něm 16 stříbřitých baněk, z nichž
každá obsahovala jinou vůni. Míjel jsem stánky s
občerstvením a stolky u nichž si spokojeně hověli a
diskutovali návštěvníci. Přišel jsem sice půl hodiny před
zahájením, ale moderní hudební skupina už vyhrávala.
Došel jsem k viničnímu domku, v němž je vinotéka a tam
jsem pochopil, proč tam tolik lidí holduje burčáku.
Čtvrtlitrová sklenička místního vína totiž stála v nejlepším
případě 110 korun. S kalíškem burčáku za 30 korun jsem
pokračoval viničním svahem.
U rostlin vinné révy byly informace o jaký druh jde. S
překvapením jsem viděl kolik druhů tam pěstují. Sluníčko
prosvítalo mezi mraky a bylo příjemně. Příjemně nejen
meteorologicky, ale i psychicky. Pohoda, spokojenost a
krásný výhled. Došel jsem až na vrchol ke kapli sv. Kláry.
Byl odtamtud krásný rozhled do dálky, na velkou část
Prahy.
Loudal jsem se zpátky. Když jsem se při sestupu
podíval vpravo viděl jsem záplavu vinné révy, vlevo viniční
kopec plný dobré nálady a vévodila tomu kaple sv. Kláry.
Příjemný zážitek, pro který jsem nemusel jezdit daleko.
