Sodomkovo muzeum.
Televizí proběhla zpráva o otevření Muzea českého karosářství ve Vysokém Mýtu – městě, kde za první republiky dělala zajímavé aerodynamické karoserie firma Sodomka. Rozjel jsem se tam.
Rychlík Slavkov, který mě vezl z Prahy cestou dvakrát stál a tak jsem do Chocně přijel po termínu odjezdu lokálky do Vysokého Mýta. U přepážky jsem se ptal, kdy a odkud mi jede další spoj a paní pokladní mi odpověděla: „Ještě neodjel, stojí na prvním nástupišti, čeká na rychlík z Prahy. Utíkejte, to ještě stihnete! „. Měla pravdu, stihl jsem to. Poprvé jsem se tak svezl žlutozeleným vláčkem Regionova přezdívaným Agropendolino. Bylo to svezení rekreačním tempem, docela příjemné a na úrovni.
Když jsem ve Vysokém Mýtu vystoupil, marně jsem hledal nádraží nebo aspoň pokladnu. Jenom koleje, u nich nástupiště s označením stanice jako u tramvaje. V nejbližší budově byla hospoda. Kolemjdoucí místní babičky jsem se zeptal kudy se dostanu na Náměstí Přemysla Otakara II. k muzeu. Poslechl jsem její radu prokličkovat mezi uličkami ale jít pořád rovně. Dostal jsem se na velké, prostorné čtvercové náměstí. V jeho rohu stála šedá budova s vysokou černou věží – cíl mé cesty.
Byla to před nedávnem velkým nákladem zrekonstruo- vaná budova někdejšího soudu a šatlavy, v níž nyní kraluje muzeum českého karosářství. Výstižnější by se mi ale zdál název Sodomkovo muzeum.
Popravdě řečeno čekal jsem že tam uvidím víc automobilových veteránů, ale i tak jsou tam zajímavé věci. V úvodu expozice je Škoda 440 Spartak v provedení gabrioletu. Ten jsem na silnicích nikdy neviděl a tak jsem kroutil hlavou a Spartaka jsem v tomhle provedení nepoznával.
Další je červený gabriolet, vzácné Aero 50 z roku 1938. Ten, ve kterém jezdil prezident Beneš. Autíčko krásně zrestaurované, vypadá jako nové. O kvalitě restaurování svědčí i to, že je stále provozuschopné a má současnou SPZ. To je ono:
Čelní pohled:
Takhle složitou mělo přístrojovou desku:
Veteráni jsou ve dvou velkých sálech. Našel jsem tam i další auta, jež jsem ve vystavené podobě nepoznal: Tatraplán v provedení gabriolet, který jsem na silnicích také nikdy neviděl a auto jehož zadní část byla shodná se Škodou Tudor – ale byla to Tatra. Byl tam i stařičký hranatý Walter, který mi vyvolal jednu vzpomínku z mého předškolního věku. Dvě zajímavá auta byla i na stěnách – namalovaná.
Pak jsem se dostal do šatlavy – tedy někdejšího vězení. V 16 celách je tam představena historie firmy Sodomka. V jedenácté cele je expozice nejvýznamnějších karoserií osobních aut vyrobených ve Vysokém Mýtě – stěna plná fotografií.
Ve vitrině je tam model automobilu Aero 50, který se dochoval v Americe a byl po americku opraven. Poznáte aerovku?
Jak píšu na začátku, očekával jsem, že tam uvidím víc veteránů – ale i tak jsem byl spokojený. Když jsem na lavičce pod košatými lipami na náměstí vyťukával na mobilu pozdravné MMS a rozhlédl se kolem, uvědomil jsem si, že tamní prostředí dýchá historií a vyzařuje klid. Bylo by dobré věnovat mu některý další výlet a vychutnat ho.
Pokud by někdo chtěl víc informací, najde je na:
