Üvaha.
Z Internetu jsem se dověděl, že na kometě 67P vzdálené 510 000 000 km od Země přistál robot, kterého tam 10 let rychlostí 40 000 km za hodinu nesla evropská raketa. Bude tam sbírat vzorky k hledání stop života. Na Zem už odeslal první snímky. Je to vynikající úspěch vědy a techniky. Jsem laik a tohle je na hranici mé představivosti.
Jel jsem na oběd do lidové jídelny v centru Prahy. Cestou jsem potkal zanedbaného bezdomovce, o kus dál soucit vzbuzující chatrnou stařičkou žebračku a jinde aktivistu vybírajícího dobrovolné příspěvky na opuštěné pejsky. Hudebníci vyhrávající na ulici měli v otevřeném pouzdru pár mincí, za které se pořádně nenajedí. V obchodním domě byla kasička na charitativní příspěvky. Doma jsem ze schránky vyndal dopis, jímž si i letos o příspěvek aspoň 100 korun říkají Lékaři bez hranic léčící podvyživené a nemocné Afričany. Jindy je požadován příspěvek na vyhloubení studny nebo postavení školy v Asii, jakási nadace chce na to či ono přispívat s finanční pomocí veřejnosti (nebo možná za peníze veřejnosti) atd. atd.
Jsou to propastné rozdíly. Na jedné straně se vynakládají miliardy na kosmický výzkum, který není nutný k životu, na zbrojení a války při nichž se i ve třetím tisíciletí zničí dlouhá léta budované hodnoty i základní potřeby pro lidský život. Na druhé straně jsou tisíce hladovějících dospělých i dětí, kteří nemají ani střechu nad hlavou, o šanci na důstojný lidský život nemluvě.
Vnucuje se mi tak myšlenka, že by bylo rozumnější ty balíky peněz vynakládaných na zbrojení, válčení a kosmický výzkum použít ve prospěch potřebných. Multimilionáři a multimiliardáři by přitom mohli ukázat, jak jsou dobrosrdeční (pokud dobrosrdeční jsou). Příkladem by jim mohla být matka Tereza, která peníze za obdrženou Nobelovu cenu věnovala na pohoštění chudých. Bylo by za to hodně studní, potravin a jídelen, zdravotních zařízení, škol a kulturních potřeb i domů pro bezdomovce. To je ale úvaha moje – laika a řadového důchodce. Mocní tohoto světa to zřejmě vidí jinak. I před Vánocemi…
