Od šicích strojů po Konkord.
Hradecká cestovka s níž jsem v minulosti byl na výletu do Salzburgu nabízí mj. zájezd do technického muzea v jihoněmeckém Sinsheimu. Nechal jsem se zlákat a stálo to za to.
Nástup pražáků byl ve 2 hodiny v noci u hlavního nádraží. Bylo nás tam 6. Pohodlný dálkový autobus pro 49 lidí byl obsazen 32 výletníky. Zatímco jsem v klidu podřimoval, uháněl jako o závod ve směru na Plzeň a Norimberk – tedy blíž k mrakům, které měly do Čech dojít odpoledne. Než jsme dojeli na místo, přešel déšť.
Když jsem po německé dálnici A6 jel před několika roky kolem muzea odděleného od ní betonovou zdí, byl na střeše muzejní haly vidět jen ruský nadzvukový dopravní tryskáč TU144. Dnes už je tam i francouzský Concorde. Po 6,5 hodinách jízdy autobus prokličkoval na parkoviště.
Po vystoupení jsem ani nečekal na informace průvodkyně a nedočkavě lovil první snímky. To muzeum dělá zajímavý dojem od prvního okamžiku. Po stranách vstupního nádvoří jsou prostorné haly a v průčelí poutají pozornost letadla. Vesměs velká.
Cvakl jsem pár snímků a ve vstupní hale mířil ke kinu 3D s promítací plochou 22 x 27 metrů. U vchodu jsem převzal speciální brýle. Promítali asi 5 krátkých filmů, cca 25 minut. Zpočátku jsem vliv brýlí nepozoroval, ale za chvíli se oči přizpůsobily. Když na plátně běžela skupina slonů hrajících si s míčem a slůně míč odrazilo ke kameře, měl jsem chuť chytit ho, protože jsem měl dojem, že mi letí přímo do klína. Když v dalším filmu opičí mládě natáhlo ruku ke kameře, měl jsem dojem, že je přímo přede mnou a podává mi ruku.
Po promítání jsem vstupil do první muzejní haly. Byly tam americké „koráby silnic“ z 50. a 60. let. Nablýskané, s křidélky vzadu.
Pak už jsem se toulal halami plnými veteránů. Bylo na co koukat a co obdivovat. Třeba tohle žluté auto vyhrálo roku 1907 rallye Peking – Paříž.
K vidění byli i motocykloví veteráni, třeba tenhle z konce 19. století.
Historické válcovačky, parní lokomotivy, traktory…
Když si žaludek říkal o oběd, zašel jsem na něj do jedné z tamních samoobslužných jídelen. Hlavní chod jsem si vybral za 8,5 €. Pivo bylo k mání láhvové. Zvolil jsem z mnichovského Lvího pivovaru. Při prohlídce láhve jsem zjistil, že ten pivovar má ve znaku českého dvouocasého lva.
Po obědě jsem procházel další haly. Se zájmem jsem se podíval na skupinu bugatek.
U vojenské techniky jsem se zastavil u auta, které mi připomnělo mé dětství. Bojové KDF, které jsem vídal v sousedství u jednoho pána.
S potěšením jsem se potkal s českými krajany – motocyklem Laurin a Klement
a dokonce dvěma velmi vzácnými Čechiemi. (To byly motorky pro 4 jezdce.)
Statistika říká že v tom muzeu je 300 aut, 200 motorek, 60 letadel a další. Čísla vypadají nevinně, ale když jsem to procházel, zdálo se mi, že je to nekonečná expozice. Inu – největší soukromé muzeum v Evropě. Když jsem přecejen došel ke konci, našel jsem tam nejen menší expozici šicích strojů, ale i tohle malované autíčko. Je to Francouz – Peugeot z roku 1892 a má motor o síle 2,5 koně. Není krásné?
V kontrastu s ním se musím zmínit o jiném autu – o Blue Flame. Roku 1970 udělalo rychlostní rekord, když fofrovalo rychlostí 1014,656 km/hod.
Uprostřed haly je kovové točité schodiště vedoucí na střechu – k nadzvukovým dopravním letadlům.
Jak francouzský Concorde, tak ruské TU144 jsou přístupné. S chutí jsem do nich vešel a byl jsem překvapený. Pro dosažení vysoké rychlosti jsou totiž velmi štíhlá a proto dvě řady sedaček vpravo, dvě vlevo a mezi nimi jen úzká ulička. Množství zájemců namáhavě stoupalo šikmo umístěným letadlem k pilotní kabině. Když jsem se tam zastavil, mrknul jsem na kvanta vypínačů, tlačítek, přepínačů a dalších udělátek. To už mi funěli na záda další zvědavci a tak jsem jim uvolnil místo. I tak to byl zážitek. Měl bych se zmínit o tom, že přístupná byla i ostatní vystavená dopravní letadla.
Expozice jsem se už nabažil a tak jsem zašel do veliké prodejny suvenýrů a literatury. Byl jsem překvapený množstvím nabízené literatury o starých vozidlech.
Měl bych se také zmínit o tom, že tohle nuzeum je zážitkovým parkem. Např. u některých aut jsou figuriny v dobovém oblečení, u lokomotivy se začnou točit kola a je slyšet zvuk její jízdy. U tanku se točí pásy, ozývá se zvuk motoru, natočí se věž a ozývá se střelba z kulometu a děla. U jednoho menšího letadla je možné kniplem „pilotovat“ a na monitoru vidět co by viděl pilot. Snad ze všech velkých dopravních letadel vede pro děti sluzavka a k dispozici je i dětské hřiště. Na své si tam přijdou nejspíš všichni.
Pro zájemce uvádím ještě odkazy:
(vpravo nahoře zvolte češtinu a klikněte na obrázek)
(další termín zájezdu je v říjnu).
