Pohodový den.
Nevelký plakátek oznamoval, že se 16. května bude ve Zdibech konat 4. ročník Voříškiády. V předtuše pohodového dne jsem se tam vypravil.
Na bráně Stejskalova dvora byly nápisy Soukromý pozemek, Vstup zakázán, Voříškiáda, vstup 10 Kč. Zaplatil jsem 10 korun a vstupil na ten soukromý pozemek.
Rozlehlý park byl plný letitých košatých stromů, pod nimi udržovaný trávník a na něm množství hovících si pejskařů a další přicházeli. Hafíci byli mrňaví, větší i velcí, bílí, černí, hnědí i strakatí a zdálo se, že i oni byli v pohodě. Den byl jako malovaný, komu bylo na sluníčku horko, usadil se ve stínu (jako já). V mé blízkosti se usadila tělnatá psovodka v doprovodu zajímavé kombinace – buldoka a ratlíka. Přidal se k ní známý, také s velkým psem a ratlíkem a ti dva mrňousi si spolu hráli jako koťata. (Nejsem odborník, pokud jsem se s rasami netrefil, nekamenujte mě.) Mimo stánku organizátorů – Základní kynologické organizace Zlosyň tam byly i dva stánky psích útulků a občerstvení. Reprodukovaná hudba hrála decentně.
Na programu byla celá řada kategorií, vítěz každé dostal pohár a dárek. V závěru soutěžní části byl výběr tří absolutních vítězů a ti si odnesli hodnotné výhry: televizi, tablet a digitální foťák.
V doprovodném programu byly různé disciplny. Jednou z nich byl překážkový běh na asi 30 metrů, kdy musel pes vzít z držáku míček a co nejrychleji se vrátit, tedy celkem 60 metrů. Hafíci na to byli trénovaní a ještě povzbuzovaní chovateli. Byl jsem překvapený jak se snažili – ti by snad byli schopni vypustit tam duši! Přihlížející psi měli chuť také běžet, jejich majitelé je museli držet a oni aspoň štěkali, takže tam v tu chvíli byla docela žhavá atmosféra.
Když byla ohlášena další disciplnina – hledání peněz psem celní správy, zahodil jsem kalíšek se zbytkem kávy a šel dělat figuranta. Sešel se nás tam celý hlouček a pes měl odhalit toho, který měl pro ten účel fůru peněz. Byla to mladá hravá fenka belgického ovčáka. Nesystematicky běhala mezi námi, znovu se vracela, čichala a čichala – a po chvilce označila figuranta, který pak z kapsy vyndal asi pět balíčků dolarů a eur zabalených v igelitu.
Žaludek si neodbytně říkal o své. Klobásy už byly vyprodané a tak jsem nečekal na další discipliny (opičí dráhu, běh psů se zátěží ap.) a vyrazil k domovu.
Autobus ve Zdibech jezdí jednou za hodinu, čekat jsem nechtěl a tak jsem putoval po svých. Za třičtvrtě hodiny jsem byl u vozovny Kobylisy a dál už mě vezla tramvaj.
Mám za sebou další den se zajímavými zážitky a mám zase na co vzpomínat.
Pro zájemce ještě odkaz: www.zkokralupy.estranky.cz
