Důchodci stříleli z praku

Mládneme.

Víkend jsem strávil v Českých Budějovicích. Nalákal mě tam oborový sportovní den veteránů, který se konal v sobotu. Pořadatel sestavil zajímavý program s různými disciplinami. Nezapomněl ani na to, že se někteří z nás blíží z dědského věku k dětskému a zařadil aktuální discipliny: střelbu z praku, hraní čáry a cvrnkání kuliček. Právě ty mě tam nalákaly.

Abych dorazil včas na zahájení, vyrazil jsem z Prahy prvním ranním rychlíkem. Dráha mou snahu zpacifikovala, když nechala vlak stát hodinu a čtvrt u Hluboké. Pak jsme na pokyn zřízenců přesedli do sousedního rychlíku mířícího do Lince, který tam stál o hodinu déle a konečně pokračovali dál.

Nebyl jsem sám, kdo na místo konání dorazil opožděně. Program už běžel, počasí bylo pohodové a nálada účastníků také. Bylo postaráno i o občerstvení, zlatavý mok s bublinkami nevyjímaje. V tom vedru přišel vhod. Účastníci byli v naprosté většině starší proplešatělí, leckdy silnější pantátové – zkrátka veteráni. Dost jich posedávalo ve stínu při diskusi, další se aktivně účastnili.

Mně zajímaly discipliny, které jsem uvedl na začátku. Bylo zajímavé vidět, jak důchodci střílí z praku, cvrnkají kuličky a hrají čáru – a baví je to! Nejvíc jsem okukoval tu střelbu. Byly to solidní praky se silnou gumou. Střelivo se používalo kalibrované (oblázky ) a i v tom vedru byla snaha o přesnou střelbu. Jeden ze zájemců přišel k rozhodčímu poctivě řka: „Vyškrtni mně pro indispozici.“. Zlatavý mok z Protivína působil…

V půl dvanácté přišlo překvapení. Ozvaly se zvonky kol a přijel „Klub kolařů“. Na historických bicyklech, včetně vysokých, které pamatovaly císaře pána. Někteří oblečeni v dobovém cyklistickém oblečení, i s metály.

Po obědě následovalo cvrnkání kuliček. Moje pochybnost „kdo ví jestli nějaké seženou“ byla rázem rozptýlena, když jsem viděl jaké parádní organizátoři přinesli. Jen duhovky chyběly. Zvědavě jsem okukoval i hraní čáry. Z téhle hry jsem si už z dětství nic nepamatoval. Pamatovali si ale ostatní a bavilo je to.

Organizátoři objednali slunečné počasí a vyšlo to. Bylo přímo vedro. Od západu se sice blížily mraky, v jednu chvíli i hřmělo, ale nepršelo. Co mě zajímalo jsem viděl, tak jsem nečekal do konce a vyrazil na toulky městem. Nocleh mi poskytla osvědčená „Ubytovna u nádraží“ vzdálená asi 100 metrů od autobusového nádraží a 300 metrů od vlakového nádraží. Pro případné zájemce uvádím adresu jejích stránek:

Neděli jsem si vyhradil k návštěvě města. Byl jsem tam na vojně a historické centrum Budějovic se mi líbí. Těšil jsem se i na návštěvu soukromého motocykového muzea pana Hošťálka. Bylo milým překvapením, protože mezi tou skoro stovkou exponátů jsem viděl i motorky, které jinde nejsou. Podělím se s vámi aspoň o následující obrázky:

NSU 1923:

Harley Davidson 1942:

Zájemci asi uvítají internetovou adresu.

Pak už jsem se procházel městem. Nemohl jsem vynechat ohromné čtvercové náměstí Přemysla Otakara II., které z mých vojenských časů pamatuji jako Žižkovo náměstí. Tam jsem si poseděl na lavičce, abych v celou hodinu slyšel odbíjení. Parádní je nejen radnice, ale i hraní zvonkohry na její věži. Toulal jsem se historickými ulicemi a uličkami, pamatujícími 16. století, v nichž jakoby se zastavil čas a bylo mi tam dobře.

Na oběd jsem zašel do restaurace Vatikán v Lannově třídě 2. Objednal jsem si Kaplickou cmundu, dostal jsem jí solidní porci, přímo domácí, a čím jiným, než Budvarem ji zapít v Budějovicích, že? (Dámy by možná zajímalo, že hned ve vedlejším domě je cukrárna.)

Sluníčko hřálo jako v červenci a když už toho na mně bylo moc, usadil jsem se na lavičce ve stínu lip na Zátkově nábřeží. Po obloze putovaly mraky, ale nesprchlo. „Tady ani nekáplo.“ zaslechl jsem od projíždějících cyklistů.

Cestou k nádraží jsem to vzal kolem autobusového nádraží. Nad tím vždy obdivně kroutím hlavou. Má totiž 32 stanovišť – ale umístěných na střeše obchodního domu Merkury! Je to jakoby pražské autobusové nádraží Florenc bylo na střeše obchoďáku. Pokud to není celosvětová, tak aspoň evropská rarita.

Pak už mě rychlík uhánějící s větrem o závod vezl k domovu. Mám za sebou další krásné dny a mám na co vzpomínat.