Pořád mně něco ponouká abych o nich napsal, tak tomu vyhovím.
Před mnoha lety jsem slyšel, že mozek umírajícího člověka vysílá spektrální vlny, které se šíří na velkou vzdálenost.
Jsou na světě věci naší mysli těžko pochopitelné. Zvlášť tomu, kdo žije s názorem, že to co není vidět, co nejde uchopit a změřit, neexistuje. Ono to ale přesto existuje. Snažil jsem se o spektrálních vlnách něco zjistit, ale nejsem z toho moudrý. Aspoň základní informaci jsem o nich získal z následujícího článku na vševědoucí wikipedii:
Nejsem senzibil, ale přesto jsem v posledních letech přišel do styku s jevem, který dovedu připsat právě jen spektrálním vlnám.
Když měla 22. dubna 2008 na kahánku příbuzná, dvakrát jsem cítil vibrování mobilu. Neslyšel jsem zvonění – to jsem v okolním hluku mohl přeslechnout. Na mobilu jsem ale neměl zmeškaný hovor ani textovou zprávu. Pohyboval jsem se v té době asi 2 kilometry od nemocnice, v níž byla hospitalizovaná. Následující den mi volal její manžel, že v noci ve čtvrt na tři zemřela. To vibrování jsem cítil asi 15 hodin před její smrtí.
Letos 24. března, to jsem už měl nový mobil, jsem zase cítil vibraci – ale opět mi nikdo nevolal ani nepsal. Za chvíli se to opakovalo a zase mi nikdo nevolal ani nepsal. Během dvou hodin celkem šestkrát! „Co to je?“ ptal jsem se sám sebe a nechápavě jsem kroutil hlavou. Večer jsem se z televize dověděl, že 28letý Lubitz pilotující letadlo Airbus A320 společnosti Germanwings spáchal sebevraždu navedením letadla k nárazu do hory ve francouzských Alpách a vzal s sebou na věčnost všech 150 cestujících. Ty vibrace jsem cítil na vzdálenost půlky Evropy v době jejich umírání. Nikoho z nich jsem neznal.
