AZ TOWER – chlouba Brna

Byl jsem tam.

Už delší čas jsem věděl, že v Brně stojí budova, na níž jsou Brňáci hrdí, protože výškou 111 metrů trumfla pražské mrakodrapy. Při letošní cestě do Brna jsem ji z dálky zahlédl, ale navštívit jsem ji nemohl. Moje toulavé boty mě táhly do světa, zvědavost mi nedala, tak jsem se tam v sobotu rozjel.

Žlutý autobus Student agency ujížděl s větrem o závod. Motor si tiše ševelil a mohla to být pohoda nebýt toho, že stav dálnice Praha – Brno v některých úsecích vyvolával dojem, že jedeme po železničních pražcích.

Na tuhle cestu jsem vyrazil v podstatě nepřipravený, jen článek jsem si přečetl. Nezjišťoval jsem předem, jak se k tomu mrakodrapu dostanu a ani telefonní číslo brněnské informační služby jsem si nevzal s sebou. Předpokládal jsem, že o chloubě Brna budou všichni vědět a že to tedy bude bez problémů.

Od brněnského hotelu Grand, kde staví dálkové autobusy, jsem šel před nádraží ke stanicím tramvají. Pardon, šalin – v Brně tramvaje nejezdí. Postarší místní panímáma mi na dotaz pohotově odpověděla, že k AZ Toweru jede autobus, šedesátka a hlavou ukazovala vpravo. Poděkoval jsem a šel si k nejbližšímu automatu pro jízdenku. Ten se mnou nemluvil a tak jsem jizdenku koupil na nádraží v trafice. Pak jsem šel ve směru naznačeném panímámou – ale byly tam samé stanice tramvají. Žádná autobusová. Vrátil jsem se tedy k hotelu Grand, a zjistil, že tam mimo dálkových autobusů staví zájezdové, ale žádné místní linky. U nádraží měl pauzu místní autobusák, ale ani ten mi neřekl, kde má stanici šedesátka. Zachránila mě mladá mamina, která mi řekla, že musím do podchodu, podejít nádraží, za ním je Tesco a za ním stanice autobusů. Bylo to tak. Ta první panímáma měla také pravdu, když naznačovala, že stanice jsou vpravo – ale byly o dvě ulice dál…

Autobus přijel s desetiminutovým zpožděním. Vyjel z centra, za chvilku přejel Svratku a vjel do čtvrti plné velkých moderních budov. Mrakodrap byl sice stranou, ale nedal se přehlédnout. To je on:

Pěkný dlouhán, tvarově i barevně nezvyklá stavba. Připadal jsem si u něj jako mraveneček. Věděl jsem, že veřejnosti jsou přístupná spodní tři podlaží, v nichž jsou služby, do 22. patra jsou kanceláře a vrchní patra jsou obytná (23. – 29, 30. patro je technické). Předpokládal jsem, že restaurace je nahoře, s terasou či vyhlídkou na město. Bývají prý odtamtud vidět i Alpy. O sobotním poledni jsem vstupil dovnitř. Moderní interier bohatý na sklo, uprostřed vestibulu byla recepce s recepčním v důchodovém věku. Prohlédl jsem si přízemí, první i druhé patro. Kavárna měla sice u vchodu nápis Otevřeno, ale byla zavřená. Restaurace měla sice vystavený jídelní lístek (kupodivu s přijatelnými cenami), ale byla také zavřená. V provozu je v pracovní dny od 11 do 15 hod. A nebyla nahoře, ale ve druhém patře. Nekonal se tedy ani oběd, ani kafíčko a výhled na Brno. V provozu byla jen recepce, záchody a fitnescentrum. Můj obdiv poněkud zchladnul…

Zklamaně jsem odcházel s tím, že si aspoň kafíčko dám v sousedním M Paláci – další monumentální stavbě (o šestnácti patrech). Po vstupu jsem v tamním vestibulu našel neobsazenou recepci a informační tabuli sdělující, že restaurace je v patnáctém a šestnáctém patře. Skleněné dveře se přede mnou automaticky otevřely a šel jsem k výtahu. Ten ale jezdil jen do čtrnáctého patra. Tam jsem vystoupil – a na chodbě byla tma, pusto a prázdno. Všiml jsem si, že u sousedního výtahu – evakuačního, je výrazný nápis RESTAURACE a šipky nahoru. Přivolal jsem ho a zmáčkl tlačítko s nejvyšším číslem – 15. Nereagoval ani po opakovaném zmáčknutí. Vrchní dvě patra by tedy při evakuaci měla smůlu. Sjel jsem zpátky do přízemí a zklamaně odcházel bez oběda i bez kafíčka. Potvrdilo se mi, že není všechno zlato, co se třpytí… Na tomhle snímku je M Palác. Výškový rekordman AZ Tower je v pozadí, proto se nezdá tak vysoký.

Za půl hodiny jsem v pohodě došel pěšky zpátky do centra, naobědval se a ve zbytku času do odjezdu se spokojeně toulal známými historickými místy. Navzdory zklamáním jsem měl hezký, zajímavý den.

Pro zájemce ještě adresa: www.aztower.cz