Chválím.
Před léty jsem založil rodinný hrob na malém hřbitůvku na kraji Prahy. Záhy jsem poznal, že to na tom vesnickém hřbitůvku není ideální. Když jsem udělal parádní výzdobu někdo ji rozkradl nebo zničil. Kradly se i lampičky. Život šel dál, krádeže a ničení pokračovaly a tak jsem začal dělat jen skromnou výzdobu. Před delším časem jsem našel schránku na hrobu vypáčenou a bronzové urny byly ukradené. Míra mé trpělivosti tenkrát přetekla a volal jsem policii. Nebyl jsem sám. Vykradených hrobů byla tenkrát celá řada.
Časy se mění. Asi před rokem městská policie na ten hřbitůvek nainstalovala dvě kamery se záznamem. Krádeže neřestaly, ale ubylo jich.
Stejným tempem, jakým se blížily letošní Dušičky ubývaly z mého účtu peníze. Výzdobu hrobu jsem tedy nechal až na poslední chvíli. Když jsem odpoledne přišel na hřbitov, zahlédl jsem koutkem oka, že tam někdo je. Otočil jsem se a viděl 3 – ano, tři strážníky městské policie. Jeden z nich byl jejich velitel. Mluvil poměrně hlasitě a tak jsem slyšel, že jim říká: „Jeden zůstaňte tady a jeden hlídkujte okolo. Střídejte se po půldruhé nebo po dvou hodinách.“.
„Letos tady o Dušičkách nebudou zloději mít žně.“ říkal jsem si spokojeně při odchodu.