Advent.
Jako každoročně jsem si říkal, že do Vánoc je ještě dost času a najednou je to tady. Neozvala se rána ani nezazvonil zvon a přesto je tu advent. Přišel tiše a nenápadně. Nemusí ani říkat: „Jsem tady, tak se všichni snažte!“. Všichni vědí, že to teď do Vánoc už půjde fofrem. Takovým, že v tempu života opět utečeme vánoční atmosféře (pokud bude).
Uklízet – a to pořádně, vysmejčit kdejaký kout, to dá zabrat fyzicky. Vymýšlet a shánět dárky, to dá zabrat fyzicky, psychicky i finančně. Bývaly doby, kdy jsem s pořizováním dárků začínal třeba už v létě o prázdninách, pokud jsem na nějaký vhodný trefil. S postupujícími roky je čím dál těžším úkolem vymyslet a opatřit něco, co příjemnce ještě nemá a co by mu způsobilo radost. Navíc, jak jsem psal minule, mi do peněz nepříjemně zasáhlo auto. Pořizovací cena dárků tedy bude letos velmi důležitá. Ježíšek se bude muset uskromnit.
Jedno schůdné řešení mě napadá. Podstatnou součástí dárků by mohla být kosmetika a léčebné doplňky, tedy věci ze sortimentu mé živnosti. Obdarovaní by dostali užitečné věci a mně by to částečně pomohlo vylepšit tržbu. Tip tedy mám a teď se budu rozhodovat: ano – ne – ano – ne…
Co se mé osoby týče, mohu mít Vánoce skromné a prosté. Tradiční výzdobu, trochu ovoce a pečiva, program televize a rádia, vánoční písně z cédéček a čtení o Vánocích v dobách minulých. A nezbytné svíčky, na které jsem zatížený. Každoročně mi jich o Vánocích v pokoji svítí tolik, že si říkám: „Tady se svítí jako v zámku“. Letos v nich budu mít novinku. Při podzimní návštěvě Plzně jsem zašel na tamní trh a moji pozornost tam upoutal stánek se svíčkami. Byly netradiční tvarově i barevně. Jsem sice tradicionalista, ale přesto se mi líbily. Dlouho jsem nad nimi stál a nemohl se pro žádnou rozhodnout. Odešel jsem a nedalo mi to. Vrátil jsem se a dvě koupil. Když mladá prodavačka slyšela mou chválu svíček, reagovala: „To je šéfova velká záliba.“.
Přeji vám hezké zážitky z adventních konzertů.
