a Mikulášů.
V předvečer svátku sv. Mikuláše jsem se po několika letech zase vydal do ulic abych viděl jeho atmosféru. Vzpoměl jsem si na jeden rok, kdy tu na pražském sídlišti Jižní Město Mikuláše, anděla i čerta proháněla partička kluků s petardami a dělobuchy a na jiný rok, kdy jsem viděl několik těchto trojic se zdařilými postavami budícími respekt.
„Co říkáte, uvidím nějaké čerty?“zeptal jsem se ženy z domu, kterou jsem potkal. „Čerty určitě!“ odpověděla mi. Rozhlédl jsem se kolem a zaregistroval naprostý klid. Pokud jsem vůbec někoho potkal, neměl s nadcházejícím svátkem nic společného. „U všech čertů – já nevidím žádné čerty!“ říkal jsem si překvapeně. Prošel jsem okolí bydliště a nic. Neviděl jsem ani mrňavé čertě.
Později jsem znovu vyrazil do ulic a šel k nedalekému Komunitnímu centru matky Terezy. Tam měl být Mikulášský program. Byl. Přilákal celý dav lidí. Ve velkém sálu dostávala mrňata po splnění nejjednodušších úkolů dárky. V 6 večer vyšel krásný Mikuláš doprovázený dvěma anděly a čertem. Mikuláš měl proslov, který jsem ve vzdálenosti asi 50 metrů sotva slyšel, ačkoliv byl vybavený zvukovou aparaturou. Pak se s anděly a čertem vydal na cestu Central parkem. Ta je neosvětlená, což nebylo zrovna příjemné. Dav šel za nimi. Byl jsem překvapený kolik v něm bylo čertů a hlavně čerťat – se svítícími rohy. My jsme se v dětství čertů báli, ale pro dnešní mrňata jsou snad zábavou. Čerti jsou teď snad populárnější než svatí a andělé…
Po chvíli se průvod zastavil na místě, kde už čekala skupina trubačů a ta začala vyhrávat vánoční melodie. Zdarma bylo k dispozici i občerstvení – čaj a sušenky. Vyvrcholením programu byla ohnivá show. Dva kumštýři předváděli kousky s ohněm za doprovodu dud a bubnů, což navozovalo dojem prastarého snad Skotska. Když si jeden nasadil přilbici s hořícími rohy a cvičil s ohnivým trojzubcem, evokoval čerta a peklo.
Takovou akci jsem tu zažil poprvé a věřím tomu, že za rok zase přiláká dav lidí. Jak to vypadalo u vás?
Ještě odkaz na pořádající farnost: www.kcmt.cz
