Za pár dnů budou Vánoce.
Pořád se snažím vnímat je jako pohodové dny dobré nálady, radosti a hojnosti a uchovat si aspoň trochu z jejich tajemnosti, kterou jsem vnímal v dětství. Jakobych stále vnímal vůni a výbornou chuť pečiva, které moje maminka pekla jen na Vánoce. Zkrátka: nejhezčí dny roku. Jakže to o Vánocích řekla moje oblíbená literární postava – pan Kaplan když mluvil o svátcích?:
„Teď v tu dopu v roka máme jinýho svátku, dócela špeciel svátka. Žíká se na ně – vajnoce. … Všude na světa lidu fajrujou ten páječná čas. Nebojť pro některá lidu je vajnoc jako pro některá lidu Pasach. Anebo Chanukah, to je eště lepčí. Nejkrásnější, nejuchfátnější, nejposvícenější svátka od ta celá kolekce“.
Doba se mění a mění se i životní podmínky. Uspěchaný život ve složitých podmínkách a při vysokých cenách rozhodně neprospívá duchovnu. Je to vidět i na adventu a Vánocích. Z adventu – období zklidnění a rozjímání, se stala komerční akce – období, kdy mají žně obchodníci. Z Ježíška se stal termín dávání dárků. Atmosférou téhle doby není výzdoba, vánoční melodie, a těšení se na svátky, ale honička a hlava plná starostí. Už před několika roky jsem si říkal, jestli to tak vnímám jen já, ale zjistil jsem, že kde kdo. Viděl jsem to tak i před třemi roky v předvánočním Mnichově. Někdo si v téhle době říká: „Už aby to bylo za námi“.
Tajemné, idylické a pohodové Vánoce, které se v mém nitru jako tradicionalista snažím uchovat, mizí v dálce. Nevěřím příliš tomu, že se vzpamatujeme, zklidníme a vrátíme se k tradičnímu pojetí. To by s sebou totiž neslo uskromnění a tomu jsme už odvykli. Škoda. Škoda pro nás i mladší…
Abych pořád netesknil, zařazuji sice starou, ale stále krásnou vánoční písničku .
