Je tady Štědrý den.
Vrcholí advent, období příprav. Pro věřící období očekávání příchodu
Spasitele, pro ostatní doba horečnatých příprav na nejhezčí svátky v roce. Na
poslední chvíli se ještě něco dodělává, někdo zjišťuje co zapomněl a snaží se
to napravit a děti s napětím očekávají jaké dárky najdou pod stromečkem. Ráno
jsem se letmo podíval na zprávy ze světa a zjistil, že advent neadvent, politici se
perou a žerou: ukrajinský poslanec ukousl ucho oponentovi…
Já už mám všechno hotovo, i hroby jsem už navštívil, jen rodinný hrob jsem
nechal na dnešní odpoledne. Sice těsně před Vánocemi, ale přecejen jsem se
vypravil do centra abych se na Staroměstském náměstí podíval na letošní
vánoční strom.
Je to jako obvykle strom jako hrom. Letos byl rozsvícený v tichosti, bez
slavnosti, která by přilákala davy lidí a čehož by mohli využít teroristé. Kolem
jsou tradiční zdejší vánoční trhy s hemžením lidí, hlavně cizinců. Nechybí tam
Staropražský dixilend – skupina, která si nedá ujít žádnou příležitost k vystoupení
v centru Prahy. Poutá pozornost a její hudba mi pozvedla náladu.
Před nedávnem jsem psal o konzertu Pražské mobilní zvonohry. Včera večer
jsem se vypravil na její další konzert. V půl osmé večer hrála na lodi uprostřed
Vltavy u Karlova mostu. Na první pohled téměř nebyla vidět. Po mostu korzovalo
množství turistů a čekalo tam množství zájemců o konzert. V půl osmé se hlasitě
ozvala reprodukovaná hra orchestru, kterou zvonohra doprovázela. A zvolili silný
kalibr – Smetanovu Vltavu. Navzdory vzdálenosti od mostu bylo dobře slyšet.
Mládež by asi řekla, že to bylo perfektně vytuněné. Byl to zvláštní pocit – stát na
historickém Karlově mostu, vlevo osvětlený Pražský hrad, vpravo kostel
křižovníků, socha Karla IV. a Klementinum – a poslouchat Vltavu. Připluly dvě
velké turistické lodě, stály po stranách lodě se zvonohrou a turisté poslouchali.
Pak připlula ještě další, menší a zvědavě kroužila okolo. Napadla mě otázka co
by tomu asi řekl Bedřich Smetana. Po půlhodině mě zima zahnala na ústup.
Nevzdal jsem to ale jednoduše – s proudem turistů jsem kličkoval historickými
uličkami centra Prahy.
Teď sedím u počítače a buším do „piána“, zatímco Anča, moje opeřená
spolubydlící, už poslouchá vánoční melodie z rádia. Půst držet nebudu, protože
bych stejně o půlnoci neviděl zlatého čuníka.
Přeji vám krásné a pohodové Vánoce (a aby Ježíšek nepřiletěl na peruti. 
).
).