Tůdle!
Koupil jsem si časopis s programy televize. Letmo jsem ho prolistoval a zastavil
jsem se na jeho konci. Byly tam totiž horoskopy. U mého znamení byla mj. věta:
„Možná výhra na konci týdne.“.
„Ale kterého, ten časopis je na dva týdny!“ napadlo mně. Vzápětí následovalo:
„Tůdle!“.
Vzpomněl jsem si na moje sázení a výhry, nebo spíš „výhry“. Začalo to před
spoustou let losy ve prospěch SOS dětské vesničky a stíracími losy. Cena byla
tenkrát přijatelná a tak jsem si docela dopřával. Když jsem se po delším čase
dočetl v propagaci, že každý desátý los vyhrává, koupil jsem si jich dvacet – a
žádný z nich nebyl desátý!
Tenkrát bylo málo uhlí a jako jedna z výher bylo 40 metráků hnědého uhlí.
Vyhrála ho nějaká žena. Když si pro výhru přišla, bez jakéhokoliv vysvětlení jí
místo uhlí dali 50kilový pytel umělého hnojiva. Na dotaz co s tím má dělat jí
odpověděli, že ho může dát státnímu statku. Dala. Ten jí ani nepoděkoval, tak se
namíchla a napsala to do Rudého práva, které to zveřejnilo.
Pak jsem přehodil výhybku a začal sázet sportku. Napřed trochu, už si ani
nepamatuji jestli s nějakým systémem. K ničemu to nebylo a tak jsem se rozhodl
jít na to od lesa. Koupil jsem si knihu jakéhosi američana „Jak hrát a vyhrát“. On
neuznával, že některá čísla jsou losovaná častěji, držel se jeho teorie a
navrhoval rozpisy i na 132 sloupečků. Po nějakém čase jsem knihu zavřel se
slovy: „Jdu od toho nebo z toho zblbnu.“. Užitečná mi byla jen asi devátá stránka,
z níž jsem se dověděl, že
při sázení 1 sloupečku sportky mám naději na první cenu v poměru 1:13 500 000.
Tři čtvrtě roku jsem sledoval losovaná čísla. Pak jsem vybral často losovaná a
kombinace v nichž jsou losovaná. Plný tiket s nimi jsem pak sázel čtyři roky.
Výsledek? Jednou za dva měsíce cena útěchy (zpravidla 40 korun) a jednou za
rok, zpravidla na podzim třetí cena – asi 400 korun. Pořekadlo říká, že „Když je
štěstí unavené, i na vola sedne“. Asi jsem byl malý vůl. Mělo to ale jednu výhodu:
místo abych v neděli odpoledne byl otrávený, že už zase bude končit volno, těšil
jsem se na večer v očekávání slosování.
Řadu let už nesázím a nechybí mi to. Když ke mně občas dorazí nabídka sázení
lákající na výhry, říkám si: „Tůdle! Já bych mohl prosázet třeba milion a houby
bych vyhrál!“.
