Sluníčko kvete!
Pampeliška čili smetánka lékařská je snad nejznámější rostlinou a je rozšířená po celé severní polokouli. Už ve starověkém Řecku byla považována za léčivku a ve Francii snad dodnes z jejích mladých listů připravují salát. Její květy patří mezi první, které zpestří zeleň. Při pohledu na ně mě napadá věta z podnadpisu: Sluníčko kvete.
Ne všichni ji ale mají rádi. V minulosti naší rodině dávala zabrat. Líbilo se jí na naší zahradě a byla tam hojným plevelem. Každoročně jsme s nožem v ruce vydloubávali její rostliny a pilně sekali trávník, aby ty, které unikly naší pozornosti nevyrostly a nevykvetly. Když se konečně zdálo, že jsme její výskyt omezili, někdo v okolí zanedbal zahradu, semena od něj vítr zanesl k nám a bylo znovu o „zábavu“ postaráno. Když to s mojí maminkou, pro níž byla pampeliška noční můrou, šlo s kopce, říkala mi, co jí mám dát zahrát na pohřbu. Abych jí pozlobil, řekl jsem jí, že jí dám zahrát „Už kvetou pampelišky“. Reagovala: „To si piš, že bych z té rakve vstala a šla bych ti vynadat!“.
Všechno se mění. Po rodičích jsem zahradu měl já a teď ji mají mladí. Používají chemii a sekají tak často, že pampeliška nemá šanci vyrůst.
Ty zářivě žluté květy teď vídám nejčastěji v zeleni sídliště, kde bydlím a zase si říkám:
„Sluníčko kvete“.
Před jedním domem je teplejší místo a připadá mi to tam jako pampelišková plantáž. Nebo sluníčkova?
