Opatrně s ním!
Občas se mi v dopisní schránce nebo na internetu objeví nabídka půjčky. Reaguji na ni slovy: „Nechcete mi vy dobráci říci z čeho bych to splácel?“.
Řídím se zásadou, že dluhy nedělám.
Přesto mám kreditní – tedy úvěrovou kartu, kterou proháním. Je od Tesca. Platím jí běžné nákupy a body, které získám po směně za kupony používám k dobíjení kreditu mobilu. Úvěr mám tedy jen ve výši, kterou bezpečně stačím splatit. Ne tak všichni.
Na internetu jsem našel článek, v němž odborník uvádí, že lidé často splácí jeden úvěr druhým, ať to stojí co to stojí. To je cesta do pekel. Dluhová spirála se tak roztáčí, narůstají úroky i další poplatky a dluhová past se otvírá stále víc, až dlužníka velmi bolestivě spolkne. Tomu pak třeba nepomůže ani osobní bankrot a přijde o kdeco.
O jednom takovém případu vím. Muž středního věku se seznámil se ženou, která z něj tahala peníze. Když už peníze neměl, zblbnul a začal dělat věci, o nichž dobře věděl, že je to cesta do záhuby. Půjčil si u jedné instituce, pak na splácení u druhé, třetí a dokonce u čtvrté. Časem spadla klec. Došlo k blokaci kretitních karet pro nesplácení a věřitelé byli s upomínkami splátek čím dál neodbytnější. Nejen písemně, byly to i jeho nejčastější telefonáty. Dostal se do úzkých a nevěděl jak z toho ven. Nemohl ani vyhlásit osobní bankort. Starosti a strach vítězily. Dlouhodobě prožíval duševní muka.
Prodal kdeco, co mělo nějakou cenu, ale to nestačilo. V zoufalství začal hrát Sportku aby vyhrál na zaplacení třičtvrtěmilionového dluhu. Ptal se 10 známých, ale nikdo mu nepůjčil. Rozhodl se prodat svůj krásný byt po rodičích – ale prodej vázl. Před Vánocemi už mu „zadek cvakal strachy“, že mu exekutor zabaví byt. Znal jsem ho, znal jsem od malička i jeho už nežijící matku. Věděl jsem, že mu mohu věřit a proto jsem se rozhodl pomoci mu.
Podařilo se mi předčasně zrušit termínovaný vklad, na němž jsem měl úspory na stáří. Pak jsem mu poslal sms: „Zastav se u mně až pojedeš z práce.“ Když přišel, byla půlka stolu pokrytá pětitisícovkami. Pro jistotu jsem si nechal napsat směnku a peníze jsem mu půjčil.
To byl začátek obratu jeho situace k lepšímu. Zavřel tak hubu nejdotěrnějšímu věřiteli. Následně se mu konečně podařilo prodat byt, splatil dluhy a vrátil mi peníze.
Úvěrová nerozvážnost ho tak stála kdeco, co mělo nějakou cenu a přinesla mu dlouhodobé nerváky. Místo v krásném bytě teď bydlí v garsonce a při vzpomínce na to, co prožil už nechce o úvěru ani slyšet.
