aneb den první.
Když nadešel den D vyrazil jsem z domova v půl páté ráno a z pražského Zličína
odjížděl pohodlným zájezdovým autobusem ve tři čtvrtě na šest. V sedm byla
zastávka v Plzni, kde jsem přesedl do jiného autobusu, protože ten dosavadní jel
s většinou lidí do Itálie.
Odpoledne jsme dorazili na konečnou turistických autobusů v místě zvaném
Hintereck. Dál jezdí místní červené autobusy vybavené speciálními motory do
horského terénu a zesílenými brzdami. Jsou očíslované od 1 do 10. Průvodkyně
pohotově obstarala jízdenky (cena 15,5 €) a po chvilce jsme nastupovali.
Silnicí, jíž v minulosti jezdili jen nacističtí papaláši dnes jezdí denně 3000 turistů.
Místní řidiči suverénně zvládají serpentinu k Orlímu hnízdu dlouhou 6,5 km s
převýšením 729 metrů. Cesta je široká 4 metry, tedy právě na jeden autobus.
Ve výšce 1300 metrů je první z 5 tunelů a před ním a za ním odpočívadla na
která uhýbají, autobusy jedoucí nahoru mají přednost. Jako před 9 roky i
tentokrát počasí přálo a tak jsem při pohledu z autobusu měl krásný výhled do
hlubokého a širokého údolí, na jehož dně byl Berchtesgaden. „Tak to vidí ptáci
pokud létají tak vysoko“ říkal jsem si. Po čtvrthodině autobus zastavil na horní
konečné.
Přede mnou byl kamenný vchod do tunelu a vysoko nad ním, až u oblohy byla
silueta Orlího hnízda.
Toho Orlího hnízda, které bylo z popudu Martina Bormanna i s přístupovou
cestou vystavěno v extrémních podmínkách během 13 měsíců a darováno
Hitlerovi k 50. narozeninám jako velkolepý dar NSDAP.
25. dubna 1945 byl Berchtesgaden, hermeticky uzavřená oblast se sídly
nacistických špiček, vybombardován, ale Hnízdo uniklo. Když byly po válce
ničeny zbytky sídel nacistů, aby nic nepřipomínalo nacistickou minulost, vyvstala
otázka co s Orlím hnízdem. Zvítězil názor na zachování té žulové stavby,
protože poskytuje nejkrásnější vyhlídku v Německu. Dnes je turistickým hitem.
Ve 127 metrů dlouhém tunelu neustále proudilo množství turistů. Stěny vypadají
jako cihlové, ale jsou obložené mramorem z tamní hory Untersberg. Jako minule
i tentokrát upoutalo mou pozornost, že byly ne vlhké, ale přímo mokré tamní
vlhkostí.
Velká čtvercová kabina výtahu bývala pozlacená, dnes je mosazná (což málokdo
postřehne) a obložená zrcadly. Zelené sedačky u jejích stěn jsou sklopné.
Pojme 40 stojících turistů, které během chvíle vyveze o 124 metrů výš, do
nadmořské výšky 1834 metrů. Tam je sněrovka: vlevo terasa, vpravo restaurace.
Vyšel jsem na terasu. Klídek, pohodička. Lidé seděli u stolků pod slunečníky,
popíjeli kávu, colu nebo pivo a vychutnávali pohled do Alpami lemovaného
hlubokého údolí, na jehož dně se ztrácel Berchtesgaden.
Terasa pokračovala k zadní stěně budovy, kde všude si hověli návštěvníci.
Cesta odtamtud vedla ke kříži na památku obětí, který si většina turistů fotí.
Dá se pokračovat ještě dál a výš. Je odtamtud ještě lepší rozhled. Ačkoliv tam
byla vybudovaná turistická stezka, je tam cesta na pováženou, protože tamní
kameny jsou tak uhlazené, že je to stezka spíš pro kamzíky. Neriskoval jsem, že
zaměstnám zdravotníky, pořídil snímek Hnízda a vracel se k němu.
Obešel jsem ho a okoukl a vyfotil z cesty vedoucí dolů.
Pak jsem vstoupil dovnitř a šel do sálu s krbem obloženým mramorem, který
Hitler dostal od Mussoliniho. Tam Hitler jednával s nacistickými špičkami a kul
jeho hrozné plány.
Dnes je ta místnost vybavená stoly, neobsluhuje se tam a dají se tam jen pořídit
suvenýry.
Pak jsem se usadil v restauraci a číšníkovi sdělil, že chci „ein kleines Bier“.
Odpověděl mi, že mají jen velké pivo. Dal jsem si tedy velké za 4 € (= 108 Kč).
Bylo chutné, přiměřeně vychlazené a mělo správnou míru. Pak jsem se vracel.
Na Hinterecku byla velká bohatě zásobená prodejna suvenýrů. Koupil jsem si
tam za 10 € zajímavou publikaci o Hnízdu.
Následovala návštěva jednoho z nejkrásnějších alpských jezer – Königssee. I to
jsem už viděl před léty. Kdysi v minulosti bylo tak hezké, že to místo dostalo
název Malerwinkel – malířský kout.
Podle mého názoru dnes už jen těží z minulé slávy. Z parkoviště k přístavu vede
řečeno slovy průvodkyně „dost příšerná ulice“. Je totiž plná hotelů, restaurací a
obchodů se suvenýry (tedy klasika turistického místa).
Na jejím začátku jsem pořídil tenhle snímek ilustrující, že Orlí hnízdo je
dominantou okolí. Najdete ho mrňavoučké na vrcholu hor v pozadí.
Jezero je dlouhé, vydal jsem se cestou podél něj, ale její okolí bylo zanedbané
a mezi stromy jsem jezero skoro neviděl. Ke kostelíku sv. Bartoloměje, který je
na kdejakém prospektu jsem nedošel. Cestou zpátky jsem z terasy zavřené
kavárny „cvakl“ snímek přístavu a vracel jsem se k autobusu.
