Bez problémů.
Spokojeně jsem používal pražskou tramvajenku, jíž dali autoři ve snaze o světovost název Opencard. Tím jaké maléry a tahanice kolem ní byly (a možná ještě jsou) na magistrátu se nebudu zabývat. To ať si řeší magistrát a další kompetentní místa. Já coby řadový uživatel jsem to jen sledoval ve sdělovacích prostředcích a zaskřípal jsem si přitom zuby.
Blížil se konec platnosti a tak jsem sondoval co budu muset udělat pro výměnu. Opencard sloužila i jako průkazka do knihovny a tam je také možné požádat o novou. Výhodně, protože tam bude zřetelně menší fronta než na magistrátu. Zkusil jsem to – ale ouha! V knihovně bude ještě 10 dnů dovolená. Nezbylo než jít na magistrát. Tam se mi vůbec nechtělo, tamní frontu jsem už viděl. Nedalo se ale nic dělat.
Obrněn trpělivostí a s vědomím, že je to na dlouhé čekání jsem si z tamního automatu vzal lístek s pořadovým číslem a usadil se v hale plné lidí. Co chvíli systém vyvolal majitele dalšího čísla, ale celkově se zdálo, že to neubývá. Čekání mě nebavilo a pohrával jsem si s myšlenkou na odchod. Po poledni ale nastala změna. Začal výdej expresních tramvajenek a pak to šlo rychle.
U přepážky jsem předložil starou tramvajenku, občanku a fotku, pracovnice obratem vytiskla formulář, který mi dala podepsat a fotku mi vrátila. Stačilo jí oskenování. Pak už z mašinky lezla nová tramvajenka platná čtyři roky. Běhen krátké chvilky bylo hotovo.
Odcházel jsem spokojený, protože celá výměna i s čekáním trvala necelou půlhodinu.
Jedna otázka mi ale v hlavě zůstává. Magistrátu se pro novou průkazku nezdál vhodný lidový název „Tramvajenka“ a tak jí dal název Lítačka. Nechápu. Každý kdo byl na vojně totiž ví, že „Lítačka“ je vžitý název pro vojenskou kontrolní hlídku. Ta průkazka má i zelenou barvu…
