Zážitek i pro laika.
Tahle výstava je součástí oslav 700. výročí narození otce vlasti – Karla IV.
K Pražskému hradu jsem přijel tramvají ve tři čtvrtě na deset, tedy čtvrt hodiny před začátkem návštěvní doby výstav. Když jsem viděl sáhodlouhou frontu čekající na vpuštění do hradu přes bezpečnostní kontrolu, měl jsem chuť vzdát to. V tom okamžiku se ale fronta začala hýbat a hýbala se docela rychle. Vydržel jsem tedy. Za pouhých 13 minut jsem spokojeně vstupoval do hradu.
V Císařské konírně jsem zaplatil důchodcovské vstupné 100 korun a ještě v místnosti pokladny si prohlížel seznam českých králů a královen korunovaných svatováclavskou korunou. Bylo jich 22. Poslední byl Ferdinand pátý – Dobrotivý – 7. září 1836.
Uvnitř jsem se mj. dověděl, že prvním českým králem byl od 15.6.1085 Vratislav II. Královskou korunu nechal před r.1346 zhotovit Karel Lucemburský a věnoval ji sv. Václavovi. S korunovačními klenoty byla odvezena na Karlštejn, kde byla až do roku 1619. V 17. a 18. stol. byla často ve Vídni a roku 1791 se definitivně vrátila do Prahy. Vystavena je i fotografie Korunní komory v chrámu sv. Víta.
Nikdy jsem si nemyslel, že uvidím takové vzácnosti jako je Zlatá bula sicilská, kterou 26.9.1212 římský císař Fridrich II. udělujie Přemyslu Otakaru I. a jeho nástupcům království české a potvrzuje různé výsady.
Stejným překvapením pro mně byl Kodex svatovítský z roku cca 1085 a Kodex Vyšehradský z roku asi 1086. Byly to všechno sice faksimile, ale perfektní.
Když se hlásila únava a hlad, opustil jsem výstavu a odjel na oběd. Po něm už bezpečnostní kontrola u vstupu do hradu nepředstavovala zdržení. Nebyla už žádná fronta. V klidu jsem pokračoval v prohlídce.
Vystaveny je i korunovační kříž Přemysla Otakara II a jeho pohřební klenoty (zemřel roku 1296).
K vidění jsou i korunovační meč s čepelí z 10. století a názorný popis korunovačního řádu, jež v půli 14. stol. sestavil Karel IV., historické nádherně zdobené královské jablko z roku 1533 a koruna českých královen ze 14. stol., nalezená v roce 1988 ve Slezské Středě u Vratislavi.
Z novější doby je vystaven např. nádherný kalich pražského arcibiskupa Khűnburga z r. 1716 bohatě zdobený filigrány a drahokamy. Jeho cena je nedozírná a proto je součástí Svatovítského pokladu. K vidění jsou i velké zlacené relikviářové bysty svatých.
Obraz z roku 1772 ukazuje v životní (nebo nadživotní) velikosti Marii Terezii v korunovačním rouchu. Chtěla dát najevo, že nebude jen manželkou vladaře, ale samostatnou panovnicí a proto se nechala zobrazit v mužském rouchu u svatováclavské koruny. Originální královský hermelínový plášť je také k vidění.
Na dalším obrazu je opět v životní (nebo možná nadživotní) velikosti císař František Josef I. (prostým lidem od roku 1901 zvaný Starej Procházka) ve slavnostním rouchu řádu Zlatého rouna, což bylo nejvyšší vyznamenání Habsburků.
Prostor výstavy je klimatizovaný, pobyt je tam příjemný – ale stejně jako ve Valdštejnské jízdárně i tady je jedna nevýhoda – není dovoleno fotografování. I tak pro mně tahle výstava byla takový zážitek, že jsem ji viděl dvakrát. Jenom škoda, že nejsou v prodeji pohlednice s vyobrazením některých exponátů.
Připojuji poněkud neumělou reprodukci pohlednice s korunovačními klenoty.
