Letošní jsou se změnou.
Je to prastarý zvyk 2. listopadu vzpomínat na naše blízké zemřelé. Sychravé
mlhavé počasí tomu nahrává. Lidový název Dušičky je příhodný.
Byly doby, kdy Dušičky šly mimo mně. Dlouho. V roce 1988 umřel můj táta. Na
kraji Prahy jsem pak na malém místním hřbitůvku založil rodinný hrob a od té
doby v Dušičkách „jedu“. Časem přibyli další nebožtíci, i na jiných hřbitovech,
takže teď už nosím kytky a svíčky na 4 hroby. A vzpomínám – nejen o Dušičkách.
Několik vzdálených příbuzných je pohřbeno v Praze na Olšanských hřbitovech.
Nájem hrobu platila jiná příbuzná, kterou jsem znal a stýkal jsem se s ní. Po její
smrti skončila předplacená doba. Abych předešel tomu, že případný nový
nájemce ostatky nebožtíků nechá vyhodit do hromadného hrobu (což považuji za
krajně nevhodné – ti nebožtíci si nezaslouží být posmrtně vyhozeni), rozhodl
jsem se pokračovat v nájmu. Převod hrobu na mně byl rychlý a jednoduchý.
Teď uvedu pár čísel o pronájmu. Jde o klasický jednorakvový hrob, velmi
skromný. Zjistil jsem, že v roce 1993 jeho nájemné na 10 let stálo 1162 korun, v
roce 2003 stálo 2900, v roce 2008 už přes 4600 a já jsem letos platil 7548
korun. Hřbitovní správa odůvodňuje zdražování nutnými náklady na péči o hřbitov
a její zlepšování.
Nebožtíci mají do roku 2026 zajištěný klid a já jen doufám, že ho v roce 2026
budu mít i já a budu mít budu mít na další zaplacení obou hrobů.
