Konečně!
Nevím jak vy, ale já nemám zimu rád. Pořádné zímy – se sněhem a sluníčkem už řadu let nejsou a ty co jsou stojí za houby. Vlastně ani za houby ne. Hlavně ty dlouhé pošmourné dny navozující ospalost a kazící náladu. Ještě k tomu teploty kolem nuly, břečka na cestách, vlhký vzduch s viry a šancí na chřipky.
Zrovna se vylízávám z nachlazení. Když slyším v předpovědích že se bude oteplovat a venku se pěnkavy a koňadry ozývají jako když cítí jaro, s úlevou si říkám:
„Přijde jaro přijde, bude zase máj…“.
Zatím je to jen předjaří, ale dnes už je Valentýna a jak pranostika říká:
„Svatý Valentýnek je jara tatínek“.
Už aby ta zima šla do háje a bylo jaro. Ona se ale nerada vzdává a tak doufám, že to nebude jako v roce 2005, kdy jsem v půli února říkal, že už bude brzy jaro, ale zimě se pořád nechtělo odejít.
Fantazie mi začíná vybavovat zelenou přírodu plnou voňavých květů a zpěvu ptáků. Krásný obraz. Těším se.
