Je spolehlivá.
Ačkoliv to s mou pamětí zatím není špatné (při nákupu si pamatuji do 10
položek), jak se kamarádím s elektronikou stále častěji používám ukládání
informací do mobilu. Je to spolehlivé, přesné a mám to kdykoliv s sebou. Někdy
ale sáhnu po papíru – když chci dát dohromady předběžnou verzi poznámek.
Takže stále platí můj názor, že papírová paměť je spolehlivá.
Blíží se Velikonoce a tak jsem opět sáhl po papíru, abych si zapsal komu všemu
mám poslat přání. Zjistil jsem, že ačkoliv se s málokým z těch lidí stýkám
osobně, není jich zrovna málo.
Dvoje příbuzní s nimiž se vidím párkrát za rok. Dva kluci s nimiž jsem byl na
vojně (před 50 roky, takže už to také jsou kluci důchodci). Pár bývalých
spolupracovníků a spolupracovnic (všichni v důchodu a od té doby co do něj
odešli si na ně nikdo nevzpomene, jako na mně), jedna známá ze zájmové
oblasti, pár bývalých zákazníků z mé zaniklé živnosti a pár příznivců na sociálních
sítích. Celkem do 20 lidí. To už je množství při němž bych snadno na někoho
zapomněl a to bych nerad.
Pohlednice už při dnešní drahotě neposílám. Přání rozesílám eletronicky, buď
jako sms nebo mailem. Poště tedy nedám vydělat, ale přispěji troškou do mlýna
operátorům.
Návštěvníkům mého blogu, stálým, občasným i náhodným, přeji pohodové
prožití nadcházejících velikonočních svátků a krásnou pomlázku.
