Odjezd.
„Dost!“ řekl jsem si při nekonečném koumání jak na to, aby mi šly fotky z mobilu stáhnout do počítače. „Jdu psát o Itálii dřív než řadu věcí zapomenu!“. Bude to asi delší „poudání“, jak by řekl S. K. Neumann.
Dnes tedy části první: Odjezd.
Florencie a Řím mě lákaly. Mladí do Itálie jezdí a synovcův výrok: „V Římě kam šlápneš, tam je nějaká památka“ moji zvědavost ještě podpořil. Z nabídek jsem si vybral cestovku, která měla Řím rozdělený do dvou dnů. Objednal jsem a přišly pokyny k cestě s tím, že odjezd bude ve 14 hodin od stanice metra Strašnická.
V den odjezdu jsem ale marně čekal na místě. Nepřijel autobus a nepřišli ani další účastníci. Ve 14,30 jsem tedy volal do cestovky a dověděl jsem se, že odjezd je v 16,30 z autobusového nádraží Florenc, nástupiště 5. Na Florenci bylo hemžení. V 16,30 nepřijel autobus cestovky, ale autobus soukromé agentury označený trasou, ale bez názvu cestovky. Nástupiště byla plná, neměl kam zajet, tak stál ve druhé řadě. 43 turistů ho téměř zaplnilo a v pohodě jsme vyrazili.
Když jsme přijeli na Rozvadov, volala mi překvapená sousedka: „Víte co máte na dveřích?“. Při odchodu jsem totiž posílil bezpečnost mé domácnosti vylepením téhle tabulky:
Byl jsem docela zvědavý na Brennerský průsmyk, ale projížděli jsme ho za tmy.
Po 17 hodinách jízdy s občasnými přestávkami jsme zastavili u Florencie a dál pokračovali tamní lokálkou. Jako ve všech turistických velkoměstech, ani tam autobusy do centra nesmí.
